Biofyzika

7.2.4 Polarizace světla

Ve svazku přirozeného světla vycházejícího ze zdroje jsou kmity vektoru intenzity elektrického pole E a intenzity magnetického pole H rozloženy rovnoměrně ve všech rovinách protínajících se v přímce totožné se směrem šíření paprsku, protože elementární pochody vyzařování světla probíhají v různých atomech nezávisle na sobě a osy oscilátorů jsou orientovány neuspořádaně. Proto je přirozené světlo nepolarizované.
Světelný paprsek, v němž probíhají kmity vektorů E a H v určitých, vzájemně kolmých rovinách, se nazývá lineárně polarizovaný. Rovina, v níž kmitá vektor E se nazývá kmitová rovina a rovina, v níž kmitá vektor H, se nazývá polarizační rovina.
Polarizací světla nazýváme vydělení paprsků, které jsou polarizovány jen v určité rovině, ze svazku přirozeného světla. K polarizaci dochází při průchodu světla polarizačním filtrem, při odrazu, lomu, dvojlomu, absorpci a rozptylu přirozeného světla.
Dopadá-li na polarizační destičku nepolarizované světlo, pak prochází jen vlny, které kmitají v polarizační rovině destičky a vystupuje z ní lineárně polarizované světlo, jehož intenzita je právě polovina intenzity dopadajícího světla.
Předchozí
Následující
Operace
Prohlédnout vše