Biofyzika

7.3.2 Ohyb světla

Ohyb (difrakce) světla se nazývá jev odchýlení světla od přímočarého směru šíření. Ohyb nastává na překážkách, které mají velikost řádově srovnatelnou s vlnovou délkou světla. Ohybové jevy jsou způsobeny právě interferencí. Důležitý je případ ohybu světla štěrbinou. Štěrbina šířky s se podle Huygensova principu stává zdrojem elementárních vln. Výsledná vlnoplocha, kam se světlo rozšíří za určitou dobu, je dána obalovou plochou elementárních vlnoploch.
 
Optická mřížka je v praxi tvořena velkým počtem rovnoběžných vrypů na skle (bývá jich až 1000 na 1 mm). Neporušená místa na skle představují štěrbiny, vrypy tvoří mezery mezi štěrbinami. Vzájemná vzdálenost středů dvou sousedních štěrbin se nazývá mřížková konstanta d. Tato mřížková konstanta je tedy celková šířka štěrbiny a vrypu. Při kolmém dopadu světla na mřížku se interferencí zesilují paprsky, vycházející pod úhlem α, pro který platí

 
Celé číslo k se nazývá řád ohybového maxima.