Biofyzika
9.1 Přirozená a umělá radioaktivita
Radioaktivními nazýváme takové atomy, jejichž jádra nejsou v čase stabilní. Radionuklid se mění na jiný, který může být opět radioaktivní, nebo již stabilní. Spontánně se měnící jádra, která se vyskytují v přírodě, nazýváme přirozeně radioaktivní. Jádra, vyrobená jadernými reakcemi v urychlovačích částic nebo ozařováním v atomovém reaktoru, tedy uměle, nazýváme uměle radioaktivní. Přirozeně radioaktivní izotopy se dělí na dvě skupiny:
Lehké přirozeně radioaktivní izotopy s atomovým číslem Z £ 75, například 14C, 40K,115In, 139La, aj. Lehké přirozeně radioaktivní izotopy netvoří rozpadové řady, tzn., že jejich transmutací vznikají již stabilní jádra. Z těchto lehkých přirozeně radioaktivních izotopů má největší biologickou důležitost draslík 40K a uhlík 14C.
Těžké přirozeně radioaktivní izotopy se mění na jiné opět nestabilní izotopy a vytvářejí tak tři rozpadové řady: urano–radiovou, aktiniovou a thoriovou (viz dále část 9.1.3). Radioaktivní izotop, ze kterého vzniká jiný radioaktivní izotop, nazýváme mateřský, vznikající izotop pak nazýváme dceřinný.
Prakticky od všech prvků existujících v přírodě byly vyrobeny pomocí jaderných reakcí umělé radionuklidy ostřelováním terčových jader vhodnými částicemi. Využití umělých radionuklidů v mnoha oborech lidské činnosti včetně medicíny je v současné době významnější ve srovnání s využitím přirozených radionuklidů.
