Probíhají-li v sytému chemické reakce, mění se jeho složení, a tím se mění jeho stav. Proto je stav většiny systémů dostatečně definován dvěma ze stavových veličin a navíc počtem molů n₁, n₂,.. jednotlivých látek. Změna složení souvisí se změnou energetickou. Většina reakcí probíhá v roztoku při stálém tlaku a teplotě. Při konstantním tlaku a teplotě lze chemický potenciál  jako veličinu, která spojuje změnu počtu molů (Δn_i) dané látky, označené indexem i, s energií (ΔE) uvolněnou nebo vyžadovanou pro danou chemickou reakci, tedy = ΔE/Δn_i , když ostatní stavové veličiny systému (tlak, teplota) zůstávají konstantní. O tom, jaké reakce a jak rychle budou probíhat v systému, rozhoduje jednak chemický potenciál, jednak množství látek v systému. Chemický potenciál je mírou afinity dané látky.