Biofyzika

4.1 Základní pojmy a definice


 
Elektrické jevy pozorujeme v přítomnosti elektrického náboje. Základní vlastností elektrických nábojů je jejich vzájemné silové působení. Existují dva druhy elektrických nábojů; pokud jsou souhlasně nabité, tak se odpuzují, v opačném případě se přitahují. Elementárním nábojem je náboj elektronu, který nese záporný náboj. Proton, který je v jádru atomu, má kladný náboj o stejné absolutní hodnotě. Tělesa, ve kterých se náboj šíří, nazýváme vodiči (např. Ag, Cu). Tělesa, ve kterých se náboj nešíří, neobsahují volné náboje, nazýváme izolanty. Opět platí zákon zachování energie, tj. při nabíjení a vybíjení těles je v izolované soustavě celkový elektrický náboj konstantní. Náboje ani nevznikají ani nezanikají, pouze se přemisťují mezi jednotlivými tělesy nebo pouze v rámci jednoho tělesa. Jednotkou elektrického náboje je coulomb C, který je definován jako elektrický náboj, který proteče vodičem při konstantním proudu 1A za 1s.