Biofyzika

7.6.1 Infračervené záření

Účinky infračerveného (IR) záření a jeho průchodnost látkami závisí na jeho vlnové délce (energii). Toto záření je emitováno atomy nebo molekulami látky jako důsledek vibračních a rotačních energetických stavů atomů a molekul. Podle vlnových délek rozdělujeme obor infračerveného záření do následujících tři pásem: blízké pásmo (IR–A) o vlnových délkách 0,76–1,4 μm, střední pásmo (IR–B) s rozsahem 1,4–3,0 μm, vzdálené pásmo (IR–C) s vlnovými délkami nad 3 μm.
Infračervené záření blízkého pásma má největší energii a proto proniká nejhlouběji do tkání. Je též poměrně málo absorbováno vodou. Je obsaženo ve slunečním spektru. Záření středního pásma je již silně pohlcováno vodou, ale ještě proniká sklem. Jeho zdrojem mohou být různé typy žárovek a zářivek. Záření vzdáleného pásma je silně absorbováno vodou i sklem.
Vzhledem k absorpci infračerveného záření vodou je toto záření převážně absorbováno pokožkou a pouze nejpronikavější část blízkého pásma proniká do podkoží. Expozice infračerveného záření způsobuje místní vazodilataci, která se projevuje tepelným erytémem. Reflexně působí expozice i vazodilataci vzdálenějších, hlubších oblastí pod povrchem.
Při zahřívání kůže se objevuje bolest při 45 °C. Pro terapeutické využití infračerveného záření se používá různých druhů infrazářičů.
 
 
Předchozí
Následující
Operace
Prohlédnout vše