Ekonomika a pojišťovnictví
6.12 Zdravotní pojištění v rámci Evropské unie
Od 1. května 2004 je Česká republika součástí Evropské unie (EU). Tato skutečnost se významným způsobem promítla do všech oblastí společenského života, oblast poskytování zdravotní péče nevyjímaje. V důsledku této skutečnosti má totiž zhruba 500 milionů tzv. evropských pojištěnců nárok na případnou nutnou a neodkladnou zdravotní péči poskytnutou i v České republice na konto jejich zdravotního pojištění a naopak více než 10 miliónů českých občanů má nárok na případnou nutnou a neodkladnou zdravotní péči poskytnutou v zemích Evropské unie na konto zdravotního pojištění.
Přestože oblast zdravotnictví nespadá do tzv. výlučné působnosti Evropské unie, a je tedy ponechána v působnosti národních vlád členských států, přesto i zde existuje řada společných postupů. To se týká především oblasti zdravotního pojištění.
Princip zdravotního pojištění v Evropské unii stanoví, že občan členského státu EU má nárok na poskytnutí zdravotní péče na účet své zdravotní pojišťovny na území kteréhokoliv členského státu EU za stejných podmínek, jako pojištěnec daného státu. To mimo jiné znamená, že platí-li se v daném členském státě nějaká spoluúčast za poskytnutou zdravotní službu, platí „cizinec“ stejnou spoluúčast jako místní pojištěnci. Chce-li se této povinnosti vyhnout, musí si sjednat před cestou do zahraničí navíc privátní zdravotní pojištění ve své zemi.
Podmínkou pro úhradu zdravotní péče poskytnuté v jiném členském státu EU z prostředků zdravotního pojištění je skutečnost, že pojištěnec bude ošetřen ve zdravotnickém zařízení, které je financováno z veřejných zdrojů. To je vhodné si před čerpáním zdravotní péče (je-li to možné) ověřit. Ovšem i v takovém případě, kdy si pojištěnec musel poskytnutou zdravotní péči zaplatit ze svých prostředků, má po návratu do České republiky nárok na proplacení takto vynaložených nákladů (avšak kromě nákladů na spoluúčast) od své zdravotní pojišťovny.
Rozsah nároku na zdravotní péči hrazenou z prostředků zdravotního pojištění není však pro všechny osoby stejný. Liší se v závislosti na tom, z jakého důvodu pojištěnec v jiném členském státě EU pobývá. Z tohoto hlediska platí zvláštní režim pro turisty, studenty studující v zahraničí, pracovníky vyslané do zahraničí svými zaměstnavateli plnit tam pracovní úkoly, pro tzv. přeshraniční pracovníky a pro důchodce.
a) turisté
Občan České republiky, který vycestuje do jiného členského státu EU jako turista, by měl být vždy vybaven tzv. Evropským průkazem zdravotního pojištění, který obdrží od své zdravotní pojišťovny (ten nahradil dřívější průkaz pojištěnce). Proti jeho předložení je pojištěnec české zdravotní pojišťovny v členském státě EU ošetřen na konto svého zdravotního pojištění za stejných podmínek, jako místní pojištěnci. To znamená, že pokud si musejí místní pojištěnci na zdravotní péči připlácet ze svého, pak musí i český pojištěnec. Pokud byl český pojištěnec nucen za zdravotní péči v členském státě EU platit ze svého (obvykle se to týká ambulantní péče), může po návratu do České republiky požádat svoji zdravotní pojišťovnu o proplacení těchto výdajů, a to proti předložení dokladu o zaplacení za poskytnutou zdravotní péči. Tento doklad je proto třeba si nechat vždy vystavit.
b) studenti studující v členském státě EU
Se vstupem České republiky do EU se rozšířily možnosti českých studentů studovat v jiném členském státě EU. Po dobu studia mají studenti (a i jejich rodinní příslušníci - manžel, manželka, děti, pobývají-li se studentem společně v zahraničí) nárok na poskytnutí veškeré nutné zdravotní péče v zahraničí na konto zdravotního pojištění.
Před vycestováním do členského státu EU za účelem studia musí student předložit své zdravotní pojišťovně rozhodnutí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy o tom, že škola, na které bude studovat v zahraničí, je postavena na roveň studia v České republice (tedy, že se jedná o skutečné dlouhodobé studium, nikoliv např. jen o kurs). Pak pro něho v zahraničí platí stejná pravidla v případě poskytování zdravotní péče, jako pro turisty.
c) vyslaní pracovníci
Za vyslaného pracovníka považujeme zaměstnance, který je zaměstnán v České republice a kterého jeho zaměstnavatel vyslal plnit pracovní úkoly do jiného členského státu EU. Takový zaměstnanec stále podléhá českým právním předpisům o zdravotním pojištění, avšak to maximálně po dobu 12 měsíců. Před uplynutím této lhůty může požádat o její prodloužení, maximálně však o dalších 12 měsíců.
Vyslaný pracovník má v zemi svého pracovního působení nárok na veškerou zdravotní péči. Ta je hrazena z jeho českého zdravotního pojištění. Ve státě, kam je vyslán, zdravotní pojištění neplatí, protože za vykonanou práci je odměňován svým původním zaměstnavatelem v České republice a také zde je mu z jeho mzdy hrazeno pojistné na zdravotní pojištění. Pokud je pro některý typ zdravotní péče ve státě vyslání předepsána spoluúčast pacienta, musí tuto spoluúčast platit i vyslaný pracovník, přestože by v České republice takovou spoluúčast platit nemusel.
Doprovázejí-li vyslaného pracovníka do členského státu EU jeho nezaopatření rodinní příslušníci, mají tam nárok na zdravotní péči hrazenou ze zdravotního pojištění za stejných podmínek, jako vyslaný pracovník.
d) přeshraniční pracovníci
Za přeshraničního pracovníka považujeme toho, který bydlí v České republice, ale zaměstnán je (nebo podniká) v jiném členském státu EU. Do svého bydliště se nejméně jedenkrát týdně vrací. Pro přeshraniční pracovníky se také užívá označení pendleři.
Přeshraniční pracovník musí svůj záměr pracovat nebo podnikat v zahraničí oznámit předem své zdravotní pojišťovně, u které byl dosud pojištěn, pokud chce čerpat zdravotní péči ve státě svého pracovního působení a i v České republice. V takovém případě nemusí pak platit pojistné na zdravotním pojištění v České republice, neboť zde nemá příjem. Česká zdravotní pojišťovna vystaví takovému pracovníkovi potvrzení o registraci, a to nejdéle na dobu 6 měsíců. Na jeho žádost však tato doba může být nově prodloužena.
Přeshraniční pracovník si ve státě svého pracovního působení zvolí zdravotní pojišťovnu (jedná-li se o stát s Bismarckovým modelem zdravotního pojištění). U ní si pak také platí pojistné na zdravotní pojištění za podmínek platných v daném státě. Z tohoto zdravotního pojištění je mu také hrazena zdravotní péče tam poskytnutá.
V České republice má pak nárok na poskytování zdravotní péče hrazené jeho zahraniční zdravotní pojišťovnou.
e) důchodci
Rozhodne-li se důchodce žijící v České republice přestěhovat se do jiného členského státu EU, musí o tom předem informovat svoji zdravotní pojišťovnu. Zároveň ji informuje i o tom, zda s ním vycestují i jeho rodinní příslušníci a jaká je jejich situace z hlediska zdravotního pojištění (zda za ně hradí pojistné stát apod.). Zdravotní pojišťovna jej pak informuje o tom, u které instituce se v daném členském státě EU zaregistruje a která ho bude informovat o způsobu uplatnění jeho nároku na hrazení zdravotní péče ze zdravotního pojištění. V zemi svého pobytu má pak důchodce nárok na veškerou zdravotní péči jako tamní důchodci.
Nadále je však pojištěncem České zdravotní pojišťovny a pojistné za něj hradí český stát. Česká zdravotní pojišťovna bude zahraniční institucí, která důchodce zaregistrovala, hradit náklady na jeho zdravotní péči, a to jednou za celý rok.
Pokud takový důchodce přijede zpět na návštěvu do České republiky, má zde nárok pouze na nutnou (nikoliv veškerou) hrazenou zdravotní péči.