Ekonomika a pojišťovnictví
6.4 Princip solidarity ve zdravotním pojištění
Veškeré pojistné systémy jsou postaveny na principu solidarity. Z podstaty pojištění vyplývá, že na krytí rizika se mnozí podílejí placením pojistného, ze kterého se vytváří pojistný fond. Z tohoto fondu jsou potom vypláceny prostředky těm nemnohým, kteří jsou rizikem předvídaným pojištěním postiženi. Tedy ti, kteří do pojistného systému přispívají a rizikem předvídaným pojištěním nejsou postiženi, jsou solidární s těmi, které riziko postihlo.
Obdobně je tomu i ve zdravotním pojištění. Mnozí, prakticky veškeré ekonomicky aktivní obyvatelstvo, do systému zdravotního pojištění přispívají, avšak jen někteří (nemocní) z něho čerpají.
To má svůj vývoj v čase, neboť obvykle v produktivním věku lidé do pojistného systému více přispívají, než kolik z něho čerpají. V pozdějším věku již do systému obvykle přispívají méně nebo vůbec, avšak čerpají z něho často značné prostředky. Tato relativní disproporce je jednou ze složek principu solidarity ve zdravotním pojištění. Není však jedinou.
Obecně můžeme princip solidarity ve zdravotním pojištění vymezit ve třech rovinách:
a) solidarita zdravých s nemocnými
b) solidarita mladších se staršími
c) solidarita bohatých s chudými
ad a) Solidarita zdravých s nemocnými
Do pojistného systému přispívají především ekonomicky aktivní lidé. Pojistné odvádějí ze svých příjmů, a aby mohli mít příjem, musí být obvykle zdraví. Tedy odvádějí do systému prostředky především v době, kdy jsou zdraví a ze zdravotního pojištění ani žádné prostředky nečerpají. Projevují tak svou solidaritu a nemocnými, kteří v důsledku nemocí často nemají příjem a přitom užívají zdravotní péči, která je jim hrazena ze zdravotního pojištění.
ad b) Solidarita mladších se staršími
Jak již bylo uvedeno, v mladším produktivním věku je obvykle člověk ekonomicky aktivní. Z této aktivity má příjem, ze kterého část odvádí na zdravotní pojištění. V pozdějším věku již obvykle ekonomicky aktivní není, tedy ani do systému zdravotního pojištění často žádné prostředky neodvádí. Avšak vyšší věk je obvykle provázen vyšší nemocností a také nemocí pozdního věku jsou obvykle chronické, a tedy nákladné. A úhradu těchto nákladů pak nenese občan osobně, ale jsou mu většinou tyto náklady hrazeny z veřejného zdravotního pojištění, které se aktuálně vytváří z příspěvků mladších pojištěnců.
ad c) Solidarita bohatých s chudými
Pojistné na zdravotní pojištění se obvykle stanoví pojištěnci procentní sazbou z dosažených příjmů. Tato procentní sazba je relativně stejná pro všechny pojištěnce, a tedy ti, kteří mají větší příjmy, do systému zdravotního pojištění při stejné procentní sazbě pojistného odvedou větší absolutní částku než ti, kteří mají příjmy nižší.
Takto byly v České republice principy solidarity zakotveny do pojistného systému při jeho zavedení začátkem 90. let. V pozdějším období (konec 1. dekády 21. století) vidíme určité ústupky od těchto principů v podobě tzv. horního zastropování pojistného, které mají za následek prohloubení finanční napjatosti celého systému zdravotního pojištění (viz kap. 6.5).