Etika
12.1 Etické aspekty
AM představuje velký etický problém, a to z několika důvodů:
- Lékař morálně vázaný promočním slibem by měl svému pacientovi pomáhat způsobem co nejúčinnějším, měl by se tedy vyhýbat metodám, jejichž účinnost je sporná, malá či nulová.
- Lékař, ač by AM s ohledem na předchozí větu využívat aktivně neměl, musí rozhodovat, zda pacientovi AM doporučí (nebo povolí) či nikoliv, pokud bude dotázán. U rizikových metod by mělo být jeho stanovisko jednoznačně záporné, avšak jindy může být i kladné.
- Kladný vztah lékaře k AM může vést ke ztrátě důvěry u pacientů, kteří tyto metody odmítají jako šarlatánské, případně může být záštitou pro laické léčitele, kteří se takto dočkávají jistého odborného „požehnání“ pro svou činnost.
- Pokud bude lékař informovat o podstatě některé z metod AM svého pacienta objektivně, pak tím pravděpodobně zruší její povětšinou jediný, tj. placebový účinek. Pokud bude informovat o dané metodě neúplně nebo věcně špatně, riskuje ztrátu dobré pověsti, pokud se pacient dopátrá pravdivých informací jinde.
Pravděpodobně jediným rozumným východiskem je odmítavý nebo velmi zdrženlivý vztah lékaře k AM, provázený snahou o maximální posílení dodatečného placebového účinku racionální terapie a případným vysvětlením důvodů, které jej k odmítání AM vedou. Klíčem je tedy posílení důvěry pacienta v metody, které mu nabízí medicína založená na důkazech, což je zřejmě úkol dalece přesahující konfrontaci s AM.
Z výše uvedeného též vyplývá, že lékař by měl být během svého studia o alternativní medicíně přiměřeně a věcně informován. V rovině obecné je tento požadavek akceptován, v praxi však zatím není na našich lékařských fakultách nikdo, kdo by byl schopen a ochoten se takové výuky systematicky ujmout (www.zdravi.e15.cz).
Vědecká medicína udělala v posledních letech obrovský pokrok v diagnostice i léčbě, ale stále jsou nemoci, které vyléčit neumí. Nemocní, kteří nenašli pomoc ve vědecké medicíně, hledají pomoc u léčitelů.
Hromadné sdělovací prostředky
Chválu a obdiv alternativní medicína nachází ve sdělovacích prostředcích.
Většina léčitelů je přesvědčena o svých mimořádných léčitelských schopnostech.
Sledované senzace mohou být dvojí:
- Zprávy o neúspěších klasické medicíny
- Zprávy o úspěchu alternativní medicíny.
Když někoho vyléčí lékař, je to považováno za samozřejmost. Vyléčení u léčitele je považováno za zázrak. Pokud léčitel neuspěje, nic se neděje. Médiím tato skutečnost nevadí. Jedná se o typicky ambivalentní etiku sdělovacích prostředků (GOLDMANN, CICHÁ, 2004).
V posledních letech se stále častěji objevují lékaři, kteří používají psychoterapii a celou řadu i jiných alternativních postupů kam patří např.: homeopatie, akupunktura, psychotronické a biotronické léčitelství, konzumace moči – urinoterapie atd.
Rozdíly mezi vědeckou medicínou a alternativní medicínou
Tab. Rozdíly mezi vědeckou a alternativní medicínou | |
Medicína vědecká |
Medicína alternativní |
Respektování přírodních zákonů |
Dosud nepoznané nebo iracionální síly |
Logika |
Rozpor s logikou |
Srozumitelnost |
Tajuplnost, mystika, magie |
Přesná terminologie |
Vágní, nepřesné termíny |
Objektivita, experiment |
Subjektivita, spekulace |
Reprodukovatelnost |
Jedinečnost |
Přesná diagnostika |
Nemožnost diagnózy |
Kauzální nebo symptomatická léčba |
Celostní léčba |
Specifická léčba |
Panacea |
Přesná dokumentace a evidence |
Chybění záznamů |
Kontinuální vývoj |
Dogmata nebo originalita |
Erudovaní lékaři |
Laici, často jen technické vzdělání |
Kolektivní spolupráce |
Individuální přístup |
Pravdivost a serióznost |
Demagogie, reklama, podvody, lži |
Zdroj: