Etika

12.1 Etické aspekty

AM představuje velký etický problém, a to z několika důvodů:
- Lékař morálně vázaný promočním slibem by měl svému pacientovi pomáhat způsobem co nejúčinnějším, měl by se tedy vyhýbat metodám, jejichž účinnost je sporná, malá či nulová.
- Lékař, ač by AM s ohledem na předchozí větu využívat aktivně neměl, musí rozhodovat, zda pacientovi AM doporučí (nebo povolí) či nikoliv, pokud bude dotázán. U rizikových metod by mělo být jeho stanovisko jednoznačně záporné, avšak jindy může být i kladné.
- Kladný vztah lékaře k AM může vést ke ztrátě důvěry u pacientů, kteří tyto metody odmítají jako šarlatánské, případně může být záštitou pro laické léčitele, kteří se takto dočkávají jistého odborného „požehnání“ pro svou činnost.
- Pokud bude lékař informovat o podstatě některé z metod AM svého pacienta objektivně, pak tím pravděpodobně zruší její povětšinou jediný, tj. placebový účinek. Pokud bude informovat o dané metodě neúplně nebo věcně špatně, riskuje ztrátu dobré pověsti, pokud se pacient dopátrá pravdivých informací jinde.
Pravděpodobně jediným rozumným východiskem je odmítavý nebo velmi zdrženlivý vztah lékaře k AM, provázený snahou o maximální posílení dodatečného placebového účinku racionální terapie a případným vysvětlením důvodů, které jej k odmítání AM vedou. Klíčem je tedy posílení důvěry pacienta v metody, které mu nabízí medicína založená na důkazech, což je zřejmě úkol dalece přesahující konfrontaci s AM.
 
Z výše uvedeného též vyplývá, že lékař by měl být během svého studia o alternativní medicíně přiměřeně a věcně informován. V rovině obecné je tento požadavek akceptován, v praxi však zatím není na našich lékařských fakultách nikdo, kdo by byl schopen a ochoten se takové výuky systematicky ujmout (www.zdravi.e15.cz‎).
Vědecká medicína udělala v posledních letech obrovský pokrok v diagnostice i léčbě, ale stále jsou nemoci, které vyléčit neumí. Nemocní, kteří nenašli pomoc ve vědecké medicíně, hledají pomoc u léčitelů.
 
Hromadné sdělovací prostředky
Chválu a obdiv alternativní medicína nachází ve sdělovacích prostředcích.
Většina léčitelů je přesvědčena o svých mimořádných léčitelských schopnostech.
 
Sledované senzace mohou být dvojí:
- Zprávy o neúspěších klasické medicíny
- Zprávy o úspěchu alternativní medicíny.
 
Když někoho vyléčí lékař, je to považováno za samozřejmost. Vyléčení u léčitele je považováno za zázrak. Pokud léčitel neuspěje, nic se neděje. Médiím tato skutečnost nevadí. Jedná se o typicky ambivalentní etiku sdělovacích prostředků (GOLDMANN, CICHÁ, 2004).
V posledních letech se stále častěji objevují lékaři, kteří používají psychoterapii a celou řadu i jiných alternativních postupů kam patří např.: homeopatie, akupunktura, psychotronické a biotronické léčitelství, konzumace moči – urinoterapie atd.
 
Rozdíly mezi vědeckou medicínou a alternativní medicínou
Tab. Rozdíly mezi vědeckou a alternativní medicínou
Medicína vědecká
Medicína alternativní
Respektování přírodních zákonů
Dosud nepoznané nebo iracionální síly
Logika
Rozpor s logikou
Srozumitelnost
Tajuplnost, mystika, magie
Přesná terminologie
Vágní, nepřesné termíny
Objektivita, experiment
Subjektivita, spekulace
Reprodukovatelnost
Jedinečnost
Přesná diagnostika
Nemožnost diagnózy
Kauzální nebo symptomatická léčba
Celostní léčba
Specifická léčba
Panacea
Přesná dokumentace a evidence
Chybění záznamů
Kontinuální vývoj
Dogmata nebo originalita
Erudovaní lékaři
Laici, často jen technické vzdělání
Kolektivní spolupráce
Individuální přístup
Pravdivost a serióznost
Demagogie, reklama, podvody, lži
Zdroj:
www.zdn.cz
Předchozí
Následující
Operace
Prohlédnout vše