Farmakologie

3.2 Léčiva ovlivňující funkci žaludku

3.2 Léčiva ovlivňující funkci žaludku
 
 
 
Při polykání prochází potrava jícnem a postupně se dostává do žaludku, kde poté nastává mísení a rozmělňování potravy a trávení živin. Mísení potravy je umožněno tonickými kontrakcemi, kývavými a peristaltickými vlnami. Motilita žaludku je tlumena tzv. enterogastrickým reflexem (dán rozpětím duodena a hodnotou pH) a hormonem enterogastronem uvolňovaným z duodenální sliznice při příliš vysokém obsahu tuků v potravě či při kyselé reakci střevního obsahu. K stimulaci žaludeční motility dochází stimulací vagu. Se změnou žaludeční motility je spjata i změna intenzity žaludeční sekrece.
V průměru žaludek denně vyprodukuje asi 3l sekretu. Žaludeční sekret je tvořen vodou, trávicími enzymy, kyselinou chlorovodíkovou, mucinem, vnitřním faktorem pro vstřebávání vitamínu B a ionty. Ionty H+ jsou do žaludečního lumen uvolňovány prostřednictvím H+/K+-ATPázy tzv. krycími buňkami (parietálními buňkami) žaludeční sliznice, které jsou přednostně stimulovány histaminem (působí prostřednictvím H2-receptorů), ale mohou být stimulovány přímo acetylcholinem (působí prostřednictvím M3-receptorů) či gastrinem. Acetylcholin (působí prostřednictvím M1-receptorů, je uvolňován ze zakončení vagu) a gastrin (uvolňován G-buňkami žaludečního antra) jsou jinak hlavními stimulanty buněk podobných enterochromafinním, které uvolňují histamin. Sekrece HCl může být dále zvýšena působením glukokortikoidů, které zároveň tlumí sekreci mucinu a mění jeho složení. Inhibici sekrece HCl způsobují prostaglandiny, které naopak hlavní buňky žaludku stimulují k produkci žaludečního hlenu a uvolňování iontů HCO3-. Za fyziologických podmínek existuje rovnováha mezi tvorbou ochranné vrstvy hlenu a uvolňováním HCl.
 
 
Předchozí
Následující
Operace
Prohlédnout vše