Farmakologie

1.2 Používání a názvy léčiv

Léčiva mohou být pacientům podávána za účelem terapie, diagnostiky nebo prevence. Důvodem terapeutického použití léčiv je odstranění nemocí nebo jejich příznaků (např. aplikace antibiotik k léčbě bakteriálních infekcí, antipyretik ke snížení teploty). Diagnostickým důvodem pro aplikaci léčiv mohou být některá speciální vyšetření, jejichž cílem je stanovení nebo upřesnění diagnózy (např. radiofarmaka s navázaným radionuklidem, který je specificky vychytáván různými orgány). Cílem preventivního použití léčiv je zabránit vzniku onemocnění tzv. primární prevence (např. posílení imunity -imunizační prostředky, vitamíny), nebo zamezit jeho dalšímu rozvoji tzv. sekundární prevence.
 
V praxi se používá několik typů názvů léků a léčivých přípravků. V odborné literatuře se většinou uvádějí generické názvy léčiv v příslušném jazyce dané země.
Chemický název odpovídá názvu účinné složky po chemické stránce.
Generický název léčiva je název odvozený od sloučeniny, která tvoří jeho základ a je společná všem hromadně vyráběným přípravkům s různými obchodními názvy. Léky se stejnou účinnou látkou jsou léky generické – generika. V češtině se generický název píše s malým počátečním písmenem.
Lékopisný název je podobný nebo stejný jako název generický, ovšem v latinském jazyce.
Obchodní název je chráněný název konkrétního výrobce. V češtině se píše s velkým počátečním písmenem.
Mezinárodní nechráněný název - INN (International Non-proprietary Name) označuje základní účinnou látku, která je uvedena v seznamu vydávaném Světovou zdravotnickou organizací.
 
 
Předchozí
Následující
Operace
Prohlédnout vše