Farmakologie

2.2 Antiarytmika


 
Jako arytmie jsou označovány poruchy srdečního rytmu, které vznikají v důsledku odlišného vytváření nebo vedení elektrických vzruchů/impulzů v srdci. Elektrické impulzy normálně vznikají ve specializovaném převodním systému srdce v tzv. sinusovém uzlu, který se nachází v pravé srdeční síni. Elektrický vzruch se dále šíří svalovinou obou síní do síňokomorového uzlu, který je umístěn mezi oběma síněmi a slouží k regulovanému převodu elektrického podráždění ze svaloviny síní přes tzv. Hisův svazek na svalovinu komor. Zde elektrický vzruch způsobuje jejich koordinovaný stah. Srdce se normálně stahuje asi 60-100krát za minutu. Normální srdeční rytmus se nazývá rytmus sinusový.
 
Při srdečních arytmiích bývá rytmus srdce abnormálně pomalý tzv. bradyarytmie nebo naopak abnormálně rychlý tzv. tachyarytmie. U bradyarytmie může být buďto porušena normální tvorba elektrických vzruchů v sinusovém uzlu, kdy srdce pracuje pomalu, nebo jsou přítomny několikavteřinové výpady, nebo se jedná o poruchu vedení elektrických vzruchů ze síní na komory. V případě tachyarytmie se buď stane místem tvorby rychlých elektrických vzruchů (extrasystoly) jiná malá oblast svaloviny síní nebo komor, nebo dojde k poruše normálního šíření elektrických vzruchů a ty krouží v síních po mnoha měnících se okruzích (fibrilace síní).
 
V léčbě arytmií hrají důležitou úlohu:
- u bradyarytmií implantace kardiostimulátoru, který napodobuje normální činnost srdce a v případě poruchy tvorby normálních vzruchů v srdci srdce stimuluje úměrně stupni zátěže,
- u tachyarytmií kardioverze, defibrilace a katetrizační a chirurgické ablace, při kterých dochází s pomocí vysokofrekvenčního proudu k „spálení“ místa zodpovědného za vznik arytmií.
Z farmakologického hlediska se k léčbě arytmie využívají 4 skupiny léčiv – antiarytmik a řadí se do 4 tříd podle jejich vlivu na membránový akční potenciál:
I. blokátory Na+ kanálů,
II. blokátory b-receptorů,
III. blokátory K+ kanálů,

 
 
Předchozí
Následující
Operace
Prohlédnout vše