Filozofie
9.1 Humanistické modely
Humanistické modely jsou koncepční rámce, ve kterých je analyzovaný vztah sestra-pacient, kde společně s pacientem tvoří interakci.
Florence Nightingale: narodila se 12. 5. 1820 ve Florencii, Itálie, zemřela 13. 8 1910 v Londýně, Anglie. Svoje poznatky a zkušenosti s ošetřováním nemocných F. Nightingale v roce 1859 publikovala v knize „Poznámky o ošetřovatelství“, kterou určila nejen sestrám, ale všem, kteří pečují o nemocné. Popsala v ní pět základních elementů zdravého prostředí – čistý vzduch, čistá voda, čistota prostředí, světlo a funkční kanalizace. F. Nightingale nikdy neplánovala vytvořit (a ani nevytvořila) teorii nebo model ošetřovatelství. Spíše se snažila řešit problém „co je a co není ošetřovatelství“, přičemž jejím cílem bylo definovat ošetřovatelství jako vědu a umění a poskytnout obecná pravidla pro praxi a rozvoj ošetřovatelství. Vycházela z empirických zkušeností. Teoretici ošetřovatelství se však shodují v názoru, že vytvořila první teorii ošetřovatelství založenou na vztahu jedince s prostředím.
Teoretické východiska teorie
- humanistická náboženská filozofie;
- matematika, statistika;
- analýza empirie;
- Dickensové komentáře a informace o stavu společnosti, o potřebě sociálních
a zdravotních reforem.
Asumpce
Prostředí odráží momentální stav společnosti. Fyzické prostředí je hlavní zdroj infekce, nečistota a vlhkost jsou hlavní původci nemocí. Zdravé prostředí je nevyhnutné pro správné ošetřování. Zdraví je to nejcennější, co každý člověk má. Nemoc je reparativní proces, kterým reaguje příroda na nesprávný způsob života jedince. Ošetřovatelství zahrnuje manipulaci s prostředím, výživou a zachováním energie nemocného. Ošetřovatelství není vymezené ani formulované lékařským rozhodnutím. Sestra je vzdělaný, tvořivý a samostatný odborník, který není úplně závislý na lékaři.
Koncepce teorie
Přírodní prostředí - složkami jsou větrání, teplo, světlo, dieta, čistota a zvukové podněty. Působí na zdravého i nemocného jedince a zahrnuje všechno včetně verbální a neverbální komunikace.
Fyzické prostředí – základní součástí okolí zdravého i nemocného jedince.
Emocionální prostředí - ovlivňuje fyzickou stránku zdravého i nemocného jedince
Sociální prostředí – souvisí s předcházením vzniku onemocnění
Zdravé prostředí – nevyhnutná podmínka pro udržení zdraví, důležité je pro poskytování účinné ošetřovatelské péče. Patří sem: čistý vzduch, čistá voda, čisté prostředí, světlo a funkční kanalizace + teplo, ticho, dieta, poloha nemocného a odstraňování zápachu.
Pravidla pro rozvoj ošetřovatelské praxe
všeobecnost – vytvoření všeobecných návyků a návodů, týkajících se sestry, nemocného a prostředí;
přesnost – znamená postavit ošetřovatelskou praxi na pozorování a zkušenostech;
zdůvodnitelné následky – usměrňování sestry a jejího chování v zájmu nemocného i sebe v oblasti praxe, výzkumu i vzdělávání;
kreativita, univerzální humanita – důležitá pro potenciál schopností růstu a změn;
Sestra musí být vzdělaná teoreticky i prakticky. Účinná a efektivní ošetřovatelská praxe může být zabezpečená jen prostřednictvím dobrého ošetřovatelského vzdělání.
Virginia Henderson: Teorie základní ošetřovatelské péče
Narodila se v roce 1897 v Kansas City, USA. Zemřela v roce 1996 v Branfordu, USA
Teoretické východiska teorie
- poznatky z fyziologie, psychologie, sociologie;
- učebnice Betty Harmer :“Principy a zásady ošetřovatelství;
- názory Annie W. Goodrich, děkanky Army School of Nursing;
- práce Edwarda Thorndika z psychologie a výzkumu základních lidských potřeb;
- práce I. J. Orlando.
Asumpce
„Ošetřovatelství je zakotvené v potřebách lidstva“ definice ošetřovatelství B. Harmer z roku 1922. Péče o nemocné jen podle služebních předpisů je nedostatečná a ošetřovatelství by nemělo být podřízené medicíně. Mnohým základním potřebám jedince není v nemocnici vyhověno. Cílem zdravotnického týmu je navrácení samostatnosti a nezávislosti nemocného. Sestra se snadno dopustí chyby při uspokojování potřeb nemocného, když si svůj výklad potřeb pacienta nezkonfrontuje s jeho výkladem.
Koncepce teorie
Základní potřeby
Lidé jsou tvořeni čtyřmi základními oblastmi (biologickou, psychickou, sociální a spirituální), které jsou souhrnem 14 základních potřeb: potřeba normálního dýchání, dostatečného příjmu potravy a tekutin, potřeba vylučování, pohybu a udržování vhodné polohy, potřeba spánku a odpočinku, vhodné oblečení, oblékání se a svlékání se, potřeba udržování fyziologické tělesné teploty, udržování úpravy a čistoty těla, potřeba odstraňování rizik a zabraňování vzniku poškození sebe i jiných, potřeba komunikace, potřeba vyznávání své víry, potřeba smysluplné práce, potřeba her a rekreace, potřeba učení se.
Základní ošetřovatelská péče:
V péči, kterou vyžaduje jakákoliv osoba bez ohledu na lékařskou diagnózu a terapii, která je odvozena z individuálních potřeb nemocného. Je ovlivňovaná věkem, kulturou, emocionální rovnováhou, fyzickými a psychickými schopnostmi, patologickým stavem. Základní ošetřovatelská péče se poskytuje jedincům v nemocnicích a také i v domácí ošetřovatelské péči.
Plán základní ošetřovatelské péče
Písemný plán sestavují zúčastněné osoby. Plán ošetřovatelské péče ukazuje celému zdravotnickému týmu, jaký postup mají zachovat. Tvoří předpoklad pro jednotnost a kontinuitu poskytované péče. Plán má být modifikovaný podle toho, jak se mění potřeby a rozsah soběstačnosti nemocného. Musí být také v souladu s medicínským plánem terapie.
Definice funkce sestry
„Jedinečnou funkcí sestry je pomoc (asistence) zdravému nebo nemocnému jedinci vykonávat činnosti přispívající k jeho zdraví nebo uzdravení či pokojné smrti, které by jedinec vykonával sám, bez pomoci, kdyby měl na to dostatek sil, vůle a vědomostí. Sestra vykonává tuto funkci tak, aby jedinec dosáhl nezávislost co nejdřív.“
Dorothea Elisabeth Orem: Teorie deficitu sebepéče
Narodila se 1914 v Baltimoru, USA. Zemřela 22. 6. 2007 v Savannah, Georgia, USA
Teoretické východiska
- práce H. Selyeho, R. Katze, E. Fromma a dalších;
- práce F. Nightingale, V. Henderson, H. Peplau, E. Wiedenbach, I. Orlando
a dalších.
Asumpce
Lidé mají vrozenou schopnost starat se o sebe, mají schopnost sebekorekce a nezávislosti. Schopnost starat se o sebe a závislá péče jsou důsledkem potřeb a požadavků na homeostazi. V náročných životních situacích si jedinec může zabezpečovat péči sám, když má na to dostatek vůle, sil, schopností a podmínek. Nebo si ji zabezpečí jen částečně nebo vůbec ne. Ošetřovatelství poskytuje profesionální pomoc jedincům, kteří si nedokážou uspokojovat svoje základní potřeby.
Koncepce teorie
Sebepéče je soubor činností, které si každá osoba zabezpečuje sama za účelem zachování života, zdraví a pohody. Je ovlivňovaná věkem, schopnostmi, socio-kulturním prostředím, filozofií zdravého způsobu života. Konkrétní chování je ve prospěch vlastní existence.
Požadavky sebepéče
1. Univerzální požadavky sebepéče:
- na udržení a dostatečný příjem vzduchu, potravy a tekutin;
- na správnou funkci vylučování;
- na rovnováhu mezi aktivitami a odpočinkem;
- na rovnováhu mezi sociálními interakcemi a samotou;
- na rovnováhu mezi bezpečím a rizikovými činnostmi ohrožujícími život a zdraví;
- na podporu fyziologicky optimálního stavu.
2. vývojové požadavky sebepéče:
- na nynější životní fáze (a její změny při přechodu do následující fáze);
- na krizové a zátěžové situace a události (narušující růst a vývoj jedince).
3. terapeutické požadavky sebepéče: Jedná se o požadavky při poruchách, odchylkách od zdraví, souvisejí s:
- následky onemocnění, vědomostmi o patologickém stavu;
- diagnostickými, terapeutickými a rehabilitačními výkony;
- dyskomfortem a negativními následky lékařské péče a adaptací organizmu;
- edukací – při trvalých vlivech nemocí a při terapeutických opatřeních.
Koncepce teorie
Péče o sebe
Toto chování je výsledkem vztahu mezi požadavky na péči, řízením péče a jednáním jedince.
Deficit sebepéče
Deficit sebepéče se manifestuje v situacích, když jsou neadekvátní vztahy mezi působením sebepéče a požadavky sebepéče.
Ošetřovatelský systém
1. Podporně – výchovný
2. Částečně kompenzující
3. Plně kompenzující
Pět způsobů jak pomoci jedincům:
a) zastoupení nebo jednání za nemocného
b) usměrňování, vedení nemocného
c) fyzická nebo psychická pomoc a podpora nemocného
d) zabezpečení podpůrného prostředí pro rozvoj schopností nemocného
e) edukace = učení nemocného