Filozofie
8.4 Teorie a modely ošetřovatelství
V současném období už má ošetřovatelství vymezenou vědomostní bázi, která obsahuje specifické ošetřovatelské koncepce, teorie a koncepční modely, formulované vlivem různých vědomostních základů a různých filozofických názorů jejich autorů.
Základní terminologie
Model je vědecká konstrukce, obraz, představa, popis zkoumaného jevu.
Idea, vysvětluje pomocí symbolické nebo fyzikální vizualizace:
a) symbolické modely
- verbální – slovní vyhlášení;
- schematické – diagramy, kresby, grafy, obrazy;
- kvantitativní – matematické symboly;
Symbolické modely nemají rozpoznatelné fyzikáře formy a jsou na vyšší abstraktní úrovni než fyzikální modely.
b) fyzikální modely – mohou vypadat jako to, co mají znázorňovat, anebo mohou být abstraktní. Mohou být buď konkrétní (například model oka, atomu) nebo abstraktní (například model energetických polí)
Koncepce je způsob chápání, výkladu určitého jevu. Základní hledisko znamená, zda vedoucí ideje vysvětluje jevy. Je to soustava názorů na určitý jev. Hlavní záměr koncepce nebo konstrukčního principu při různých druzích činností, může být:
a) abstraktní – nezávislá na místě a v čase (například teplota);
b) konkrétní – specifická k místu a času (například tělesná teplota).
Teorie je výrok charakterizující určitý jev
Pozor na záměnu termínů:
koncept – první předběžné zpracování, předběžný návrh, pojetí koncepce;
konspekt – krátký přehled, výklad o něčem, krátký a výstižný výpis podstatných častí obsahu.
Metaparadigma ošetřovatelství.
Každý vědní obor se zabývá specifickými jevy a procesy. Koncepce a teorie tyto jevy definují a uvádí do procesuálních vztahů. Tvoří tak metaparadigma určité vědní disciplíny. Metaparadigma je globální pohled na obsahové zaměření vědní disciplíny. Tvoří první úroveň rozlišení mezi vědními disciplínami. Metaparadigma specifikují koncepce a teorie. Metaparadigma ošetřovatelství se vyvíjí od doby, kdy Florence Nightingale poprvé upozornila na souvislost mezi činností sester a vlivem prostředí na zdraví člověka. K přesné formulaci došlo koncem 80. let minulého století. Mezi metaparadigmatické koncepce, které ovlivňují a determinují ošetřovatelskou teorii a praxi:
Osoba (jedinec, komunita, rodina, společnost) přijímá ošetřovatelskou péči;
Prostředí vnitřní i vnější, situace, za které k ošetřovatelské péči dochází;
Zdraví (definice WHO 1946) není jen absence nemoci nebo poruchy, ale je to komplexní stav tělesné, duševní i sociální pohody;
Ošetřovatelství ve smyslu činností poskytovaných sestrou ve spolupráci s příjemcem nebo v jeho zájmu;
Ošetřovatelský proces, jako metoda práce sestry.