Fyziologie

1.1.2 Přesuny tekutin

1.1.2 Přesuny tekutin
 
 
V lidském těle dospělého 70 kg jedince je asi 42 litrů vody, tj. 60 % hmotnosti. Podstatně více vody mají novorozenci a kojenci. Tekutiny se dělí na:
- nitrobuněčnou (intracelulární) vodu (2/3, tj. 40 % tělesné hmotnosti, cca 28 litrů)
- mimobuněčnou (extracelulární) vodu (1/3, tj. 20 % tělesné hmotnosti, cca 14 litrů)
 
Mimobuněčná voda se dělí na:
- krevní plasmu (1/4, cca 3,5 litru, tj. 5 % tělesné hmotnosti)
- tkáňový mok (3/4, intersticiální tekutinu, cca 10,5 litru, tj. 15 % tělesné hmotnosti)
 
Tkáňový mok vzniká filtrací z krevní plasmy a má podobné složení, ale na rozdíl od plasmy obsahuje jen minimum bílkovin, které většinou zůstávají v krevním řečišti! Rozložení iontů je v tkáňovém moku částečně odlišné, což je dáno nepřítomností bílkovin a ustavením tzv. Gibbsovy-Donnanovy rovnováhy (viz dále).
  
Filtrace
Ve fyziologii je filtrace proces, kterým se přesouvá tekutina přes membránu (buněčnou, přes cévy), přičemž pro přesun je rozhodující rozdíl hydrostatických tlaků na obou stranách membrány. Tekutina se přesouvá z oblasti s vyšším tlakem do oblasti s nižším tlakem.
Filtrace se uplatňuje při tvorbě tkáňového moku (intersticiální tekutiny) z plasmy (tj. z cév). V cévách – v kapilárách je vyšší tlak (tlak daný činností srdce) než v intersticiu a tekutina je filtrována do intersticia. Naopak na konci kapiláry je větší část tekutiny zase nasávána zpět (podrobněji v části věnované krevnímu oběhu – Starlingova rovnováha).
Speciálním příkladem je pak ultrafiltrace (filtrace vysokým tlakem), k níž dochází v klubíčkách (glomerulech) ledvin při tvorbě primární moči, která se touto ultrafiltrací dostává do Bowmanova pouzdra a dále je upravována v tubulech (podrobněji v kapitole věnované fyziologii ledvin). 
 
Osmóza, osmotický tlak
Osmóza je druh pasivního transportu tekutiny (rozpouštědla) přes polopropustnou membránu (např. buněčnou membránu), a to z oblasti s méně koncentrovaným roztokem (nižší osmolaritou) do oblasti s více koncentrovaným (s vyšší osmolaritou). Tlak rozpouštědla, který takto vzniká na membráně, je osmotický tlak a rozdíl těchto tlaků na obou stranách membrány určuje velikost osmózy.
Tento proces se uplatňuje např. při výměně tekutin mezi buňkou a zevním prostředím (tkáňovým mokem). Je-li v buňce vyšší osmolarita a vyšší osmotický tlak, buňka nasává tekutinu a zvětšuje se. Naopak je-li v ní nižší osmolarita, tekutina z buňky odchází a buňka se smršťuje.
V patologických situacích dochází k nadměrným přesunům tehdy, jestliže se mění výrazně osmolarita vnitřního prostředí (např. změny iontového složení plasmy a tudíž tkáňového moku z různých důvodů, např. v důsledku nahromadění velkého množství osmoticky aktivní glukózy při těžším diabetu).
 
Onkotický tlak
Onkotický tlak je v podstatě osmotický tlak způsobený přítomností bílkovin. Způsobuje přestup tekutiny z prostředí s nižším tlakem do prostředí s vyšším onkotickým tlakem.
Typicky se uplatňuje při výměně tekutin mezi kapilárou a tkáňovým mokem – Starlingova rovnováha. Tekutina na konci kapiláry se do kapiláry, čili krevního oběhu, vrací z větší části zpět i díky tomu, že v kapiláře je více bílkovin a tudíž je tam i vyšší onkotický tlak. V případě malého množství bílkovin v krvi (z různých důvodů, třeba při úniku močí nebo malé tvorbě), je i onkotický tlak nižší, méně tekutin se vrací do kapiláry, více jí zůstává v intersticiu a tudíž vzniká otok (tzv. hypalbuminemický či hypoproteinemický otok).
 
Akvaporiny
Jde o druh membránových proteinů, které jsou jakési kanály pro vodu, aby mohla výrazně lépe přestupovat buněčnou membránou. Jsou vysoce specifické pouze pro vodu. Vlastní přesun je pak dán osmotickými poměry.
Nápadné je jejich množství ve sběracích kanálcích ledvin, kde je jejich množství řízeno antidiuretickým hormonem (ADH) z neurohypofýzy – jde o proces, kterým se koncentruje či zřeďuje moč na základě potřeby organismu (více v kapitole o vnitřním prostředí a ledvinách).
 
 
Předchozí
Následující
Operace
Prohlédnout vše