Fyziologie

5.1 Přehled krevního a lymfatického oběhu

5.1 Přehled krevního a lymfatického oběhu
 
  
Krevní oběh umožňuje všem orgánům a buňkám získat kyslík a živiny a zároveň dochází k odplavování zplodin metabolismu. Zároveň umožňuje přívod regulujících molekul (např. hormonů). Krevním oběhem cirkuluje krev, z jejíž části – plasmy – vzniká na úrovni tkání tkáňový mok (intersticiální tekutina). Kromě výměny s cévním řečištěm je tkáňový mok ve většině orgánů zdrojem lymfy (mízy), která se mízním systémem vrací nakonec rovněž do cévního řečiště.
 
Cévní systém je soustava trubic, kterou protéká krev. Hlavním zdrojem pohybu (toku) krve je činnost srdce; do jisté míry se uplatňují i vlivy gravitace, činnost svalů, dýchání i reakce cév. Pro proudění krve je podstatný její tlak, který ji přesouvá z míst s vyšším tlakem do míst s tlakem nižším. V některých oblastech je oběhový systém vybaven chlopněmi, které zabraňují zpětnému toku krve v místech, kde by z tlakových důvodů mohl tento jev nastat (např. mezi síněmi a komorami nebo v žilách dolních končetin). Popisem oběhu krve na základě fyzikálních principů se zabývá hemodynamika.
 
Velký (též systémový) oběh přenáší okysličenou krev všem orgánům a buňkám. Okysličená krev přitéká z plic do levé síně a poté do levé komory. Z levé komory je krev pod vysokým tlakem vypuzena do aorty a z ní potom teče do dalších tepen, tepének a kapilár v orgánech, kde dojde k odevzdání kyslíku a živin a k odebrání oxidu uhličitého a zplodin metabolismu. Krev se posléze stéká do venul a vén, které ústí do dolní, resp. horní duté žíly, které tečou do pravé síně.
 
Malý (též plicní) oběh slouží okysličení krve v plicích a odevzdání oxidu uhličitého. Krev z pravé síně teče do pravé komory, z níž je vypuzena do plicní tepny (plicnice), která se posléze větví až po kapiláry v okolí plicních sklípků, kde dochází k výměně plynů. Poté se okysličená krev vrací plicními žilami do levé síně.
 
 
Předchozí
Následující
Operace
Prohlédnout vše