Fyziologie

6.9 Žaludek

6.9 Žaludek
 
  
Jde o místo výrazného trávení a shromažďování potravy. Žaludek může pojmout až 1,5 litru tráveniny, což je dáno velkou schopností jeho stěny relaxovat. Po naplnění žaludku nastává klidová fáze, tekutiny mohou dále odtékat, naopak tuky zůstávají v horní části („na hladině“) a opouštějí tak žaludek jako poslední. Horní (proximální) část žaludku (fundus, část těla žaludku) slouží spíše jako zásobárna, distální část (druhá část těla, vratník – pylorus) pak vykonává výrazné peristaltické pohyby, které tráveninu posouvají směrem k dvanáctníku. Vzniká peristaltika, která tráveninu posouvá jak směrem ven do duodena, tak částečně zpět, což vede k jejímu dobrému promísení s trávicí šťávou.
 
 
Vyprazdňování žaludku se děje regulovaně. Principem je, aby duodenum nebylo zahlceno příliš kyselým obsahem a příliš velkým množstvím tuků, což by potom trávicí šťávy duodena a slinivky nebyly schopny zpracovat. Proto je toto vyprazdňování regulováno jednak nervově, jednak gastrointestinálními hormony z dvanáctníku, které reagují na obsah látek v tráveniny a na její pH.
 
Buňky žaludeční sliznice se dělí na buňky hlavní a buňky krycí (parietální). Hlavní buňky tvoří pepsin, krycí buňky kyselinu chlorovodíkovou a tzv. vnitřní faktor. Dále jsou zde např. G buňky produkující gastrin a četné hlenové žlázy.
 
Žaludeční šťáva je velmi kyselá díky obsahu kyseliny chlorovodíkové a obsahuje enzym pepsin, který štěpí bílkoviny. Vzniká z neaktivního pepsinogenu. Kyselina pomáhá trávit bílkoviny a maso, chrání žaludek a celý trávicí systém před infekcí, aktivuje pepsinogen na pepsin, usnadňuje vstřebávání vitaminu C a železa; zároveň však sliznici může poškodit, proto je přítomen i hlen a další ochranné faktory. Tvoří se zde tzv. vnitřní faktor nezbytný pro správné vstřebávání vitaminu B12.
V žaludku potrava setrvává až několik hodin, tučná déle než sacharidová.
 
Kyselina chlorovodíková se tvoří z vody, oxidu uhličitého a chloridových aniontů. Voda s oxidem uhličitým vytvoří v žaludeční buňce uhličitou kyselinu (H2CO3, katalyzuje enzym karboanhydráza), z níž se odštěpí proton (H+), který je pumpován do nitra žaludku spolu s chloridem (Cl-). Ze zbylé kyseliny zůstává bikarbonát (HCO3-), který se vrací do krve a vyměňuje právě za chloridový anion. Zatímco se vnitřek žaludku okyseluje, krev vytékající ze žaludku se stává alkaličtější a obsahuje méně chloridů.
 
Žaludek musí mít i ochranné mechanismy, které jej chrání před poškozením kyselého prostředí. Významnou roli hraje hlen, kterými je sliznice pokryta. Je v něm přítomen i alkalický bikarbonát a ochrannou funkci má i řádné prokrvení sliznice a prostaglandiny. Porušení těchto ochranných vrstev přispívá k vzniku vředů.
V žaludku probíhá i vstřebávání, může se tu vstřebávat alkohol, některé léky aj.
 
 
Předchozí
Následující
Operace
Prohlédnout vše