Tekutiny jsou regulovány s ohledem na jejich celkový objem a jejich osmolaritu.

 

Celkový objem a objem v krevním řečišti je registrován částečně receptory pro tlak v cévním řečišti, významnou roli mají ledviny a systém renin-angiotenzin-aldosteron (popsán též v kapitole 13). Ledvina registrující nižší průtok vylučuje renin, který přes angiotenzinogen, angiotenzin I a II a stimuluje v kůře nadledvin vylučování aldosteronu. Aldosteron způsobuje v ledvinových tubulech zpětné vstřebávání sodíku (a vylučování draslíku), s nímž je zadržována voda. Voda se sodíkem doplňuje cévní řečiště a jeho náplň.

 

Množství čisté vody (tj. vody bez solutů, solí) je registrováno jako její osmolarita (plasmy či tkáňového moku). Je-li osmolarita zvýšena, znamená to, že chybí určitá část čisté vody a naopak, pokud je osmolarita snížena, část čisté vody přebývá. Pozor, nemusí to nutně vypovídat o celkovém množství vody, vypovídá to o poměru vody a solí.

Osmolaritu registruje část mozku zvaná hypothalamus. Je-li osmolarita zvýšena, vylučuje antidiuretický hormon (ADH), který v ledvinách způsobí zpětné vstřebání čisté vody (tedy jen vody, nikoliv solí). Moč je nápadně zahuštěna. Zároveň je výrazný pocit žízně, který vede k příjmu tekutin, které rovněž nařeďují zvýšeně osmolární prostředí (patrná je např. žízeň po konzumaci slaných potravin).

V opačném případě, tj. při nízké osmolaritě, ADH klesá, voda se zpětně nevstřebává a odchází močí, která je velmi zředěná.