Pro objem tekutin a jejich poruchy používáme tyto pojmy:

- normovolémie – normální objem

- hypervolémie – zvýšený objem

- hypovolémie – snížený objem

 

Pro změny osmolarity, resp. tonicity používáme termíny:

- izoosmolarita, resp. izotonicita – tzn. že obě prostředí jsou stejně osmolární, resp. mají stejný osmotický tlak

- hyperosmolarita, resp. hypertonicita – tzn. že jedno prostředí – myšleno obvykle intersticiální – má vyšší osmolaritu, resp. vyšší osmotický tlak (než buňky)

- hypoosmolarita, resp. hypotonicita – tzn. že jedno prostředí – myšleno obvykle intersticiální – má nižší osmolaritu, resp. nižší osmotický tlak (než buňky)

Při izotonicitě nedochází k žádným osmotickým dějům, resp. jejich účinek je vyrovnaný, žádné tekutiny se výsledně nepřemísťují.

Při hypertonicitě přestupuje voda z buněk do intersticia, buňky vodu ztrácejí a zmenšují se.

Při hypotonicitě přestupuje voda z intersticia do buněk, buňky vodu získávají a zvětšují se.