V organismu rozlišujeme několik typů sekrece:

- exokrinní: vylučování vně těla, např. na kůži, ale též do trávicího ústrojí, dýchacího ústrojí apod.

- endokrinní: vylučování do krve a ovlivnění vzdálených orgánů, buněk apod.

- parakrinní: vylučování přímo do okolí buňky a ovlivnění okolních buněk

- autokrinní: vylučování přímo do okolí buňky a ovlivnění buňky samotné

 

Žlázy (glandulae) jsou orgány vytvořené z epitelu, mají různou strukturu, velikost; někdy jde o jen malý shluk buněk. Jejich buňky jsou schopny tvořit a vylučovat různé látky. Podobně jako typy sekrece se dělí na žlázy:

- exokrinní (např. slinné žlázy, pankreas, potní žlázy, hlenové žlázy)

- endokrinní (např. štítná žláza, nadledviny)

 

Kromě „klasických“, jasně anatomicky definovaných žláz, se hormony a hormonální látky produkují i v dalších orgánech, např. játrech, ledvinách, srdci, tukové tkáni, mozku a dále v buňkách rozesetých po organismu jako tzv. difuzní neuroendokrinní systém.

 

Sekrecí se myslí vylučování látky vytvořené v buňkách. Produktem sekrece mohou být např. enzymy, trávicí štávy, hlen u exokrinních žláz; hormony u žláz endokrinních.