Fyziologie

13.7.3 Patofyziologie štítné žlázy

13.7.3 Patofyziologie štítné žlázy
 
 
Patofyziologie štítné žlázy
Onemocnění štítné žlázy jsou nejčastějším onemocnění endokrinních žláz (mimo cukrovku), častější jsou u žen.
 
Struma je označení pro zvětšení štítné žlázy. Může být přitom funkce normální, snížená nebo zvýšená.
 
Zvýšená funkce štítné žlázy – hypertyreóza (tyreotoxikóza)
Primární je způsobena nemocí přímo štítné žlázy, sekundární (spíše vzácná) nadměrným vylučováním hormonu TSH z adenohypofýzy. V obou případech je nadbytek hormonů (tyroxinu, trijodtyroninu) a jsou příznaky vyplývající z jejich naděrného působení. Příznaky vyplývají zejména ze zvýšeného metabolismu a působení na srdce. K hlavním patří:
- hubnutí (zvýšený metabolismus)
- nesnášenlivost tepla
- pocení
- rychlá srdeční činnost, někdy poruchy srdečního rytmu
- průjmy
- nižší koncentrace cholesterolu v krvi
- zrychlené reflexy
- nervozita, neklid
 
Snížená funkce štítné žlázy – hypotyreóza
Primární je způsobena nemocí přímo štítné žlázy (zánětem, nedostatkem jodu), sekundární by byla obvykle součástí snížené produkce TSH z adenohypofýzy.
Příznaky jsou částečně opačné proti zvýšené funkci a opět vyplývají z funkce T4 a T3 a jejich nedostatku.
K hlavním patří:
- sklon k přibývání na váze
- nesnášenlivost chladu
- zpomalení srdeční činnosti
- zácpa
- zvýšená koncentrace cholesterolu v krvi
- zpomalené reflexy
- psychický útlum, pomalost