Fyziologie

15.7 Reflex

15.7 Reflex
 
  
Jako reflex lze označit v základní podobě zákonitou, danou reakci organismu na podráždění. K reflexu je třeba těchto složek:
-  receptor (vnímá podráždění – např. bolest, tlak, což vyvolá vzruch)
-  aferentní vlákno a vedení vzruchu do centra (též centripetální)
-  centrum v centrálním nervovém systému (CNS), např. v míše, kde je informace registrována a předána neuronu výkonnému
-  eferentní vlákno, vedoucí vzruch z CNS k výkonnému aparátu
-  výkonný aparát, efektor
 
Jednoduchým reflexem je v podstatě automatický reflex míšní. Např. vjem bolesti vyvolá ucuknutí. Tento reflex je ještě rychlejší než je uvědomění si celé situace, k němuž je zapotřeba i vnímání, čili činnost mozkové kůry. K té informace rovněž směřují, ale reflexní odpověď je podstatně rychlejší.
Řada reflexů je potom značně složitější, probíhá na více úrovních a je navíc ještě modulována (upravována) dalšími složkami nervového systému.
Jako monosynaptický reflex se označuje reflex daný jen jednou synapsí (mezi aferentním a eferentním neuronem), ale časté jsou reflexy polysynaptické, kde různě zúčastněných neuronů mohou být až stovky či tisíce.
 
Reflexy se dělí podle typu receptoru (exteroreceptor, interoreceptor, proprioreceptor), centra (mozkové, míšní apod.) a efektoru (somatické, vegetativní).
 
Výsledkem reflexu je v případě pohybového ústrojí pohyb, ale reflexy fungují i u vnitřních funkcí (např. pokles tlaku krve ve specializovaném receptoru tlaku – baroreceptoru) vyvolá reflex vedoucí k aktivaci vegetativního nervového systému, zrychlení srdeční činnosti, zúžení cév apod.
 
 
Předchozí
Následující
Operace
Prohlédnout vše