Fyziologie

4.11 Respirační insuficience

4.11 Respirační insuficience
 
  
Stav, kdy plíce nejsou schopny zabezpečit přiměřené množství krevních plynů v tepenné krvi, zejm. kyslíku. Základním stavem je nedostatek kyslíku v tepenné krvi (hypoxémie), čili pokles jeho parciálního tlaku.
 
Respirační insuficience se dělí na dva typy:
Typ 1 má vedle hypoxémie normální či dokonce snížený parciální tlak oxidu uhličitého (normo- či hypokapnii). Bývá u některých restrikčních poruch, kdy zbylé části plic jsou schopny zvýšeným dechovým úsilím (hyperventilací) CO2 vydýchat.
Typ 2 má vedle hypoxémie zvýšený parciální tlak CO2, čili hyperkapnii. Je přítomna u velkého poklesu ventilace či u těžkých obstrukčních chorob.
 
Důsledky respirační insuficience vyplývají z následné hypoxie celého těla, příslušných změn oxidu uhličitého a z vlastního plicního onemocnění (může jít např. o těžkou obstrukční plicní nemoc, závažný záchvat astmatu, těžký zápal plic, pneumothorax).
 
Je obvykle nutné podávat kyslík a často i přistoupit k podpůrnému (přístrojovému) dýchání.
Předchozí
Následující
Operace
Prohlédnout vše