Hematologie
1.4.1 Laboratorní vyšetření dárců krve a krevních složek
1.4.1 Laboratorní vyšetření dárců krve a krevních složek
Laboratorní vyšetření dárců krve zahrnuje základní vyšetření:
a) krevního obrazu – koncentrace hemoglobinu (g/l; M/F ≥ 135/125); hodnoty hematokritu (%; M/F ≥ 0,4/0,38), počet leukocytů (109/l; M/F ≤ 10) a počet trombocytů (109/l; M/F ≥150)
b) imunohematologická vyšetření – krevní skupiny (AB0 systém), RhD faktor (antigen D a Rh fenotyp C, c, E, e), antigen Kell a nepravidelné antierytrocytární protilátky (protilátky proti antigenům jiných systémů než jsou AB0 a RhD)
Stanovení krevní skupiny má velký význam při přípravě a léčbě transfuzními přípravky a při léčbě hemolytického onemocnění plodu a novorozence. Vyšetření krevní skupiny v AB0 systému je založeno na aglutinační metodě – na reakci mezi protilátkou a antigenem. Sérologické určení AB0 skupiny je založeno na detekci A a B antigenů na erytrocytech pomocí diagnostických sér (anti-A a anti-B) a zjištění neznámé pravidelné protilátky pomocí známých erytrocytů (A1 a B).
Dalším vyšetřovaným parametrem je RhD faktor. Přítomnost antigenu D na povrchu erytrocytů se určuje pomocí protilátky anti-D (třídy IgM s 2 různými klony), kdy dochází k aglutinaci erytrocytů. V případě, že je výsledek na RhD negativní, testuje se přítomnost tzv. slabého (weak) D pomocí séra anti-D s dvěma různými klony. Označení transfuzního přípravku (TP) záleží na výsledku testu na weak D. Je-li výsledek na weak D oběma testy potvrzen, pak je dárce označen jako Dw/v (D weak/variant) a příslušný transfuzní přípravek jako RhD pozitivní. Naopak při absenci weak D oběma testy, je dárce a transfuzní přípravek označen jako RhD negativní. Je-li jeden výsledek pozitivní a druhý negativní, pak je dárce označen jako Dw/v a transfuzní přípravek jako RhD pozitivní. U každého odběru se také provádí vyšetření nepravidelných protilátek (systém Kell, MNS a další) pomocí diagnostických erytrocytů skupiny 0.
c) infekční markery – virus HIV (lidský imunodeficit) typ 1 a 2 (protilátky anti-HIV 1, anti-HIV 2, antigen HIV1 p24; protilátky anti-HBV pro hepatitidu B (HBV); protilátky anti-HCV pro hepatitidu hepatitidy C (HCV) a protilátky Treponema pallidum u infekce syfilis.
Diagnostické postupy ke zjištění infekce (druhy povinně vyšetřované infekce) v krvi dárce jsou popsány ve Vyhlášce MZ č. 143/2008 Sb., která se řídí směrnicí Evropského parlamentu a rady Evropy z roku 2002/98/ES. Jsou zde stanoveny standardy bezpečnosti pro odběr, zpracování a skladování a distribuci odebrané krve a jejích složek. Diagnostika povinně testovaných infekcí zahrnuje nepřímé testy, kdy se zjišťuje výskyt infekčního agens nálezem specifických protilátek nebo různé druhy imunochemických metod (zjištění infekční antigenů pomocí vzniklých protilátek v rámci imunitní reakce). Pomocí metody enzymové imunoanalýzy (EIA), enzymové imunoanalýzy na mikročásticích (MEIA) nebo elektroforézou se stanovují protilátky anti-HIV1, anti-HIV-2 a antigen HIV p24. Infekce hepatitidy B se prokazuje vyšetřením povrchového antigenu HbsAg a protilátek anti-HBc metodou EIA. Podle výsledku je měření možné doplnit o stanovení DNA viru HBV metodou PCR. Podobně při zjišťování HCV se měří protilátky anti-HCV metodou EIA a potvrzení Western blotem. Bohužel i přes vysokou přesnost metod nemůže být nákaza stoprocentně vyloučena. Jsou to metody, kterými měříme protilátky, jež se v krvi objeví po několika dnech až několika měsících podle typu nákazy. Období od nákazy do objevení protilátek se označuje jako diagnostické okno a infekci není možné prokázat.