Kazuistiky
23.5.3 Posouzení psychického stavu
23.5.3 Posouzení psychického stavu
Informace doplněné 8. 10. 2012 po stabilizaci stavu pacienta
VĚDOMÍ
Subjektivně:
„Vnímám všechno, co se stalo.“
Objektivně:
Pacient je při plném vědomí (GCS 15). Pamatuje si vše i úraz.
ORIENTACE
Subjektivně:
„Vím, kde jsem i jaké je datum.“
Objektivně:
Pacient je orientovaný místem, časem, osobou.
NÁLADA
Subjektivně:
„Chybí mi rodina a kamarádi. Cítím, že při mě stojí.“
Objektivně:
Pacient má skleslou náladu. Chybí mu rodina. Těší se na návštěvy.
PAMĚŤ
Staropaměť
Subjektivně:
„Myslím, že si dost dobře pamatuji.“
Objektivně:
Staropaměť je výbavná bez problémů.
Novopaměť
Subjektivně:
„Nedělá mi problém si něco nového zapamatovat.“
Objektivně:
Novopaměť bez poškození.
MYŠLENÍ
Subjektivně:
„Přemýšlím celkem logicky.“
Objektivně:
Myšlení logické.
TEMPERAMENT
Subjektivně:
„Odhaduji se na sangvinika. Někdy mám cholerické sklony, ale to je výjimečně.“
Objektivně:
Pacient působí pokorně.
SEBEHODNOCENÍ
Subjektivně:
„Nevím, co na toto odpovědět. Vždy jsem byl soběstačný a budu rád, když to zvládnu sám.“
Objektivně:
Pacient je slabý. Ale předpokládá, že to zvládne.
VNÍMÁNÍ ZDRAVÍ
Subjektivně:
„Do teď jsem byl zdravý. Je to čára přes rozpočet. Neměl jsem dělat „blbiny“.“
Objektivně:
Pacient si uvědomuje hodnotu zdraví. Do úrazu se touto problematikou nezabýval.
VNÍMÁNÍ ZDRAVOTNÍHO STAVU
Subjektivně:
„Jak jsem řekl, je to čára přes rozpočet. Jsem v maturitním ročníku. Budu mít co dohánět.“
Objektivně:
Pacient si uvědomuje vážnost svého stavu, ale projevuje odhodlání se co nejdříve uzdravit.
REAKCE NA ONEMOCNĚNÍ A PROŽÍVÁNÍ ONEMOCNĚNÍ
Subjektivně:
„Ještě jsem neviděl popáleného člověka, ale vím, že můžu mít následky. Neumím si představit, jaké budou moje fyzické schopnosti a vzhled.“
Objektivně:
Pacient má obavy z možných následků.
REAKCE NA HOSPITALIZACI
Subjektivně:
„Mám trochu obavy z nemocnic, ale vím, že si zvyknu. Potřebuju, aby mi sem pustili rodinu, cítil bych se klidnější.“
Objektivně:
Pacient reaguje přiměřeně na hospitalizaci.
ADAPTACE NA ONEMOCNĚNÍ
Subjektivně:
„Musím se snažit hodně jíst, hlavně jogurty a šunku. Obsahují hodně bílkovin, které jsou pro mé důležité. Musím mít dost sil, abych mohl začít co nejdříve chodit.“
Objektivně:
Pacient se postupně adaptuje. Nevykazuje známky maladaptace.
PROJEVY JISTOTY A NEJISTOTY
Subjektivně:
„Nevím, jak budu vypadat, ani co zvládnu.“
Objektivně:
Pacient vyjadřuje obavy z toho, jak dopadne fyzicky i psychicky.
ZKUŠENOSTI Z PŘEDCHÁZEJÍCÍCH HOSPITALIZACÍ (IATROPATOGENIE, SORRORIGENIE)
Subjektivně:
„Už jednou jsem byl hospitalizovaný se slepým střevem. Žádné negativní zkušenosti nemám.“
Objektivně:
Pacient má důvěru ke zdravotnickému personálu.
