Klinická propedeutika
2.3 Poklep
Poklep (perkuse). Toto vyšetření lze provádět poklepem přímým, nebo nepřímým, kde klepeme na přiložený prst. Obrázek. č 3.
Obrázek č. 3. schéma provádění nepřímého poklepu
Poklep nepřímý se provádí tak, že třetí prst levé ruky přiložíme na místo, kde chceme vyšetřovat tento fenomén. Prst se musí v celé ploše dotýkat pevně kůže – nesmí být mezi prstem a povrchem těla vzduch. Pak klepeme třetím prstem pravé roky na střední článek přiloženého prstu (druhý článek). Je podstatné, že úder musí být krátký a pružný. Prst musí dopadat kolmo, aby jako trochu při úderu až odskočil. Podskočení je důležité, aby netlumil chvění vzniklé tímto poklepem. Není to v síle úderu jako spíše v rychlém klepnutí, přičemž je nutné se snažit, aby intenzita poklepů byla stejná – nejen pro další porovnání zvuků.
Pro hodnocení vytvořených zvuků jsou domluvené termíny, kterými je tato stupnice popisována. Názvy poklepů je vhodné chápat jako definované termíny.
Poklep plný jasný
Pokud klepete na normální tedy zdravou plicní tkání je poklep „plný jasný“. Jde o to, že plíce obsahuje vzduch v plicních sklípcích a akustické chvění této tkáně ve výsledném součtu vytvoří tento zvuk.
Poklep hypersonormní
V případě zvýšené zvučnosti plicní tkáně je například u emfyzému plic, kdy zvuk je hlasitý hlubší a dlouhý.
Poklep bubínkový
Tento poklep je normální nad dutinou, kde je velké množství vzduchu například nad žaludkem nebo nad pneumotoraxem. Z akustického hlediska zvuku jde o silně slyšitelná až rezonující zvuk, který dlouho rezonuje. Protože při poklepu nad břichem je vzhledem k plynatosti poklep měnících se intenzit označujeme proto normální poklep nad břichem jako diferencovaně bubínkový (opět jde o název jako jméno a příjmení).
Poklep temný
Temný poklep může každý slyšet poklepem nad jakoukoliv nevzdušnou měkkou tkání (sval na končetině apod.). Stejný poklep na hrudníku bude u pohrudničního výpotku, u břicha nad ascitem, tedy nad tekutinou. Z akustického hlediska jde o téměř neslyšitelný zvukový fenomén. Za nejvhodnější je získání tohoto akustického vjemu opakovanou zkušeností, kdy lze snadno provádět poklep nad svalem, a pak porovnat plný jasný poklep provedením poklepu nad zdravou plicní tkání. Tím se získá rychle praktická sluchová představa o hodnocení akustických zvuků.
Poklep zkrácený
Tento poklep je některým autory označován jako ztemnělý. Jde o přechod mezi plným jasným a temným a může být například při infiltraci plicní tkáně, tedy něco vzduchu ještě ve tkáni zůstává.
Poklep hrudníku je srovnávací a topografický.
Při poklepu srovnávacím porovnáváme místa a jejich akustické projevy na stejných stranách hrudníku. Topografický poklep určí rozsah vzdušného orgánu tedy plíce. Postupujeme tak, že z oblasti poklepu jasného postupujeme kolmo k očekávanému poklepovému ztemnění, což představuje již tkáň jinou než plicní.
Topografický poklep provádíme v předně určených čarách.
Na přední straně, a to čáře obrázek. č. 4
Přední střední – středem hrudní kosti
Sternální po stranách hrudní kosti
Medioklavikulární – procházející středem klíční kosti a směrem kaudálním
Obrázek č. 4 hlavní čáry topografického poklepu na přední stěně
Po uložení na bok máme další čáry
Axilární
- přední probíhá podél laterálního okraje m. pectoralis maior
- střední vrchole axiální jamky
- zadní sleduje laterální okraj m. latissimus dorsi
Na zadní straně hrudníku
Skapulární čára procházející dolními úhly lopatek
Paravertebrální podél okrajů páteře
Zadní střední čára probíhá středem páteře
Topografický poklep dokáže určit dolní poklepové hranice plic, délku dýchacího pohybu, a při poklepu v 5 mezižebří vlevo i hranici srdeční, ale tato vyšetření v době dostupného RTG, kde již u snímku plic lze hovořit pouze o formální radiační zátěži (0,02mSv) tyto postupy ztrácejí rutinní význam.