Komunikace

2.3 Na rozhraní dvou světů

2.3 Na rozhraní dvou světů
 
 
Jeden svět doznívá v souladu s Newtonovsko-karteziánským názorem, postaveným na hlubokém učení dvou odvážných a novátorských vzdělanců své doby. Objevuje se jiný svět, který prosvětluje nové oblasti lidské existence a který zákonitě nese vývoj civilizace a jiné pohledy na člověka a na svět.
V rozvoji nových věd, zejména fyziky, která vstoupila do hlubokých subatomárních prostor, se objasnilo mnoho do té doby neznámého. Současný svět svou složitostí donutil lidstvo hledat pravdu o své existenci, což nemohl předešlý světový názor dokázat.
 
Descartes de facto ztotožnil myšlení s Bytím a totožnost (identitu) s myšlením. Člověk, který nedokáže, byť jen na okamžik přestat myslet a začít okamžik prožívat, žije ve stavu zdánlivé odloučenosti, v nesmírně složitém světě plném ustavičných problémů, ve světě, který je odrazem stále větší fragmentace mysli.
 
Mysl je vynikající nástroj, používáme-li ji správně. Užíváme-li ji nesprávným způsobem, stává se velmi destruktivní. Tato záležitost však patří již do jiné kapitoly.
V průběhu 20. stol. došlo k naprostému převratu v našem chápání fyzického světa. Před Einsteinovou teorií relativity a kvantovou fyzikou jsme žili v přesvědčení, že vesmír se skládá z pevné hmoty.
 
Tradiční věda zastávala názor, že organická hmota a život vznikly z biochemické polévky (koacervátních shluků) v pravěkém oceánu, díky náhodné interakci atomů a molekul. Atomy existovaly v trojrozměrném prostoru a hmota se podle neměnných zákonů odvíjela od minulosti přes přítomnost do budoucnosti. Tuto představu vesmíru vytvořila newtonovská věda.
 
Na člověka se nahlíželo jako na hmotný objekt – na živočicha na nejvyšším stupni vývoje. Hranice našeho těla byly vymezeny povrchem pokožky a vědomí jako funkce mozku se utvářelo jako podnět reakcí okolního světa, neboli bylo produktem orgánu myšlení s názvem mozek (Grof, 1993).
 
Všechno vnímání, etika, umění, inteligence se považovalo za pochody uvnitř mozku. Mechanistické pozorování tomu také nasvědčovalo. Při určitém poškození mozku (úrazem, nádorem, krvácením) docházelo ke ztrátě řeči, motorické kontroly nebo poruchám ve smyslovém vnímání na analyzátorech.
 
Zakladatel transpersonální psychologie a světoznámý tvůrce holotropní terapie – profesor Stanislav Grof, vzpomíná na začátky svého výzkumu, který zahajoval jako přesvědčený materialista a atheista, ale časem byl nucen všemi výsledky výzkumu přehodnotit svůj postoj a otevřít se skutečnosti, že duchovní rozměr je klíčovým faktorem v lidské psyché a v univerzálním uspořádání věcí.
„Skutečný vědec nezaměňuje teorii s realitou a nesnaží se diktovat, jaká by měla příroda být. Naše psychika už dávno nemůže zapadat do našich dobře organizovaných a vypracovaných představ“ (Grof, 1993, s. 23-24).
 
V současné materialistické éře lidstva, zejména západní civilizace, která se považuje za její nejvyspělejší část, vnímá z celé existující skutečnosti pouze čtyřrozměrnou realitu a ostatní reálně existující dimenze jen tuší.
 
Zákony těchto vysoce abstraktních, stále tušených a dosud rozumem obtížně uchopitelných dimenzí se snaží vesměs opisem podchytit řada náboženských systémů. Náboženský způsob vyjádření transcendentních rozměrů života používá k vyjádření objektivních a nadčasových zákonů duchovní dimenze řadu analogií - podobenství - mýtické, bájeslovné a legendické vyprávění.
 
Toto byly a vesměs dosud jsou jediné možnosti, jak tyto dimenze reality představit mase lidí, která má aktivováno pouhých 5 - 7 % mozkové kapacity, vnímá pouze miliontinu energetického spektra, 95 -98 % veškeré naší aktivity je řízeno podvědomím, na vědomou mysl zbývá tedy pouhých 5 %. Vědomá mysl dokáže zpracovat 40 bitů informací za sekundu, kdežto podvědomá mysl až 40 milionů bitů za sekundu. Je nutno si uvědomit, „kdo“ nebo „co“ je tvůrcem naší reality, při tomto základním výčtu (Franckh, 2005).
 
Současná věda se stala religií, stejně jako teologie (nauka o Bohu), se změnila na opakování naučených dogmat - na scholastiku. Tyto i jiné bariéry zbavily zejména západní civilizaci schopnosti větší abstrakce a možnosti uchopit rozumem i citem složitější transcendentální souvislosti.
 
Je čas přijmout holistický způsob myšlení a vnímat přínos nového světového názoru, který otvírá lidské bytosti nekonečné možnosti poznání.
 
 
Předchozí
Následující
Operace
Prohlédnout vše