Komunikace

2.4.1 Subjaderná říše mikrokosmu a astrofyzikální říše makrokosmu

2.4.1 Subjaderná říše mikrokosmu a astrofyzikální říše makrokosmu
 
   
Podíváme-li se na výzkum v této subjaderné oblasti, tak se začala poprvé chvět definice hmoty při experimentech, které probíhaly v obřích urychlovačích, kdy se subatomární částice chvilku chovaly jako jednotky (částice), chvilku jako vlnění. Tento jev byl označován jako vlnově částicový paradox. Výzkumy pokračovaly a definice nezničitelnosti hmoty a jejích přeměn, se ztratily v tak zvaném dynamickém vakuu. Podle nových výzkumů se dynamické vakuum jeví jako stále se pohybující energie a jeho pochopení je v kvantové teorii současnou finální premisou.
Výzkum ukázal, že svět každodenního života, který se nám jeví, jako by se skládal z pevných, samostatných předmětů, je ve skutečnosti složitým síťovím (uspořádáním) propojených událostí a vztahů.
 
V rámci tohoto nového kontextu - nového paradigmatu a tím i nového světového názoru, se vědomí neomezuje na to, aby pasivně odráželo objektivní - koncensuální realitu, ale samo má aktivní úlohu při její tvorbě. Výzkum vědomí byl velmi rychle posunut do té doby netušených oblastí (Grof, 1993).
 
Při výzkumech v nezměrných astrofyzikálních rozměrech říše vesmíru se newtonovské pojetí vesmíru poprvé zhroutilo v Einsteinově teorii relativity:
1) prostor není pouze trojrozměrný
2) čas není jednosměrný
3) prostor a čas nejsou oddělené jednotky
4) prostor a čas jsou integrovány do čtyř rozměrného kontinua = tzv. časoprostoru, což znamená, že zcela mizí všechno, co jsme považovali za „hranice“ mezi předměty, tedy hmotou a prázdným vesmírem.
 
 
Předchozí
Následující
Operace
Prohlédnout vše