Komunikace

19.6 Telepatie - mentální komunikace

19.6 Telepatie - mentální komunikace
 
 
Svět levé mozkové hemisféry dokonale přijímá realitu okolí a tím i pokrok v oblasti vědy a techniky. V nabídce a poptávce tohoto vědeckého vývoje jsme ušli již tisíce mil, ale v jemnohmotném vnitřním světě jsme ve skutečnosti nepostoupili ani o píď. Svět mysli a intelektu nás plně zavalil mnoha výdobytky vědeckého poznání, ale nepustil nás za oponu vnitřního světa naší duševně-duchovní podstaty. Poznání a pravda jemnohmotné reality pro nás zůstává většinou nepřístupná. Jsme uvězněni v mentálním racionalizmu a jeho fenomenálním omylu - „Cogito ergo sum“ - „Myslím, tedy jsem“. Geniální Descartova věta, důležitá pro rozvoj myšlení před třemi sty lety, kdy bylo nutné vymanit vědu z církevních dogmat. Dnes před zahájením transformace vědomí, by toto ztotožnění se s lidskou myslí podpořilo nadvládu Ega, které by dovedně a lehce ponořilo lidskou bytost do její vlastní bolestivé minulosti, do sebe pochybností, uvízlých energií, strachů a obav z budoucnosti  
Realita založená na pravé polovině mozku je vždy celistvá, tvořivá, bezčasová a  intuitivní, s účinnou kreativní představivostí. Propojení obou hemisfér pak vytváří stav jednoty, spojuje protiklady do simultánní rovnováhy a otvírá dosud nepřístupnou říši jemnohmotného světa s vlastními zákony a dokonalou synchronicitou.
 
Telepatie - mentální komunikace je jedním z mnoha aspektů a fenoménů této mimosmyslové reality. Je to přenos informací, myšlenek, citů od osoby předávající (induktor), k osobě přijímající (receptor) na větší vzdálenosti, bez použití smyslových orgánů (LENKOVÁ, J. 2008. s. 7). 
Jak již bylo uvedeno, Marlo Morganová, americká lékařka se s tímto fenoménem osobně setkala při cestování australskou buší se skupinou domorodců, kteří se rozhodli ji nabídnout tuto cestu za poznáním. Toto poznání bylo v mnoha ohledech opravdu mohutné a neuvěřitelné, a autorka se o ně podělila ve své knize – „Poselství od protinožců“.
Jsou zde uvedeny pozoruhodné příběhy a osobní zkušenosti, z nichž některé se pohybovaly na hraně přežití. Uvádí, jak tito mistři pravé mozkové hemisféry nepoužívali žádné vzdělávací pojmy, ani nezbytnosti civilizace, které autorka považovala za naprosto nepostradatelné pro život.
Těmto lidem nepřipadalo nutné komunikovat verbálně (často se k tomu rozhodli pouze s ohledem na svého hosta), domlouvali se mezi sebou pomocí myšlenek a to naprosto přesně, bez ohledu na vzdálenost. Bylo jí mnohokrát odpovězeno na otázky, pocity nebo obavy, které nikdy nevyslovila. Teprve po určité době společného pochodu pochopila, proč kráčela skupina v naprostém tichu. Všichni členové domorodé skupiny spolu komunikovali prostřednictvím telepatie. Později se dozvěděla, jak nepochopitelné se starším domorodcům zdálo používání telefonu pro rozhovor s příbuznými.
 
Některé předpoklady mentální komunikace
Protože domorodí lidé navzájem znají svoje myšlenky, společně se modlí, meditují a jejich úhel pohledu na život a na lidskou zkušenost je založen na zcela jiných hodnotách, než v západní civilizaci, tak nemají, co by před sebou skrývali. Žijí pravdu, nikoliv polopravdu, pravdy se nebojí a lež, ani výmysl nepoužívají. Svoje děti vychovávají společně, od malička je vedou k úctě k životu, učí je odpovědnosti za myšlení, za pocity. Učí je nesoudit, neposuzovat, nekritizovat a hledat vždy pozitivní možnosti. Vedou je i k tomu, jak se nevázat se na předměty a rozumět účelu a smyslu života (MORGANOVÁ, 1995). Ve výchově dominuje upřímnost k sobě i k ostatním. Kdo údajně neplní tyto předpoklady, nemá naději se telepatii naučit. Verbální komunikaci skupina používala ke zpěvu, hrám, k oslavě životních okamžiků a k léčení.
 
 
Předchozí
Následující
Operace
Prohlédnout vše