Komunikace

7 Komunikace jako podmínka každého sociálního vztahu

7 Komunikace jako podmínka každého sociálního vztahu
 
 
 
Komunikace jako předpoklad každého lidského vztahu a fungování člověka v životní realitě, má mnoho vyjádření. Komunikace je obecně definována jako vzájemná výměna informací. Jde-li o výměnu informací mezi lidmi, hovoříme o sociální komunikaci – sociální interakci.

Proces komunikace obsahuje 4 základní složky
Komunikátor (původce sdělení)
Komunikant (příjemce sdělení, reagující osoba)
Komuniké (obsah sdělení)
Komunikační tunel (abstraktní prostor, kterým plyne informace od komunikátora ke komunikantovi).
 
Sociální interakce je akce a reakce dvou lidí, nebo lidí ve skupině. Komunikace je proces, během kterého působíme na druhé lidi. Může být verbální i neverbální, vědomý i nevědomý. Komunikace je vlastním nositelem sociálního dění. Umožňuje člověku porozumět světu, který ho obklopuje. Rozumí chování druhých lidí a sám se chová tak, aby se přizpůsobil sociálním podmínkám i společenským poměrům, ve kterých žije. Znamená to, že rozumí sociálním podnětům a dává svému chování sociální význam.
 
Součásti sociální interakce:
- Sociální vnímání (obvykle smyslové vnímání), dále zkušenosti  a sociální chování.
- sociální komunikace
- sociální vztahy
- sociální adaptace
 
Sociální interakce a komunikace jsou dva ze základních předpokladů pro vytvoření procesu socializace individua.
 
Literatura:
BERÁNEK, P. 2006. Holografický princip - paměť pro věčnost. In: Západočeský Archeastronautický Zpravodaj. Plzeň: Ediční středisko Západočeské univerzity. 2006, č. 4, s. 2-5.
BOADELLA, D. a E, FRANKEL. 2009. Biosyntéza: výběr z textů. Praha: Triton, 2009. 135 s. ISBN 978-80-7387-297-7.
BOROŇOVÁ, J. 2010. Kapitoly v ošetřovatelství. Praha: Maurea, 2010. 196 s. ISBN 978-80-902876-8.
ČECHOVÁ, V. a A. MELLANOVÁ. 1997. Speciální psychologie. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví v Brně, 1997.
DRAGOMIRECKÝ, A. 1998(b). Informační teorie psychiky. Praha: Stratos, 1998. 136 s. ISBN 80-990309-3-9.
ECCLES, J. C. 1992. The Human Psyche : The GIFFORD. Lectures Univ. of Edinburgh 1978-1979. London: Routledge, 1992. 279 s.
GROF, S. 1993. Holotropní vědomí. Praha: Chvojkovo nakladatelství, 1993. 228 s. ISBN 80-85206-18-8.
HARISH, J. 1994. Lila-hrou k sebepoznání. Praha: Mandala, 1994. 118 s. ISBN 80- 901835-0-6.
LOWEN, A. 2009. Bioenergetika : terapie duše pomocí práce s tělem. 2. vyd. Praha: Portál, 2009. 273 s. ISBN 978-80-7367-189-1.
STEINER, R. 2000. O poznání vyšších světů: stupně vyššího poznání. Svatý Kopeček u Olomouce: Michael, 2000. 238 s. ISBN 80-86340-05-8.
STEINPACH, R. 1992. Skryté souvislosti určují náš pozemský život: existuje spravedlnost při zrození? Stuttgart: Stiftung Gralsbotschaft, 1992. 35 s. ISBN 3-87860-213-8.
VESTER, F. 1997. Nové oblasti myšlení - Myslet, učit se…a zapomínat? Plzeň: Fraus, 1997. 191 s. ISBN 80-85784-79-3.
VENGLÁŘOVÁ, M. a G. MAHROVÁ. 2006 Komunikace pro zdravotní sestry. Praha: Grada, 2006.144 s. ISBN 80-247-1262-8.
 
 
Předchozí
Následující
Operace
Prohlédnout vše