Komunikace

2.2.1 Co brání našemu rozvoji a tím i rozvoji komunikace

2.2.1 Co brání našemu rozvoji a tím i rozvoji komunikace
 
 
Celá naše kultura, celý náš systém hodnot je založen na programu, že rátio (rozum) je to nejvyšší a obsahuje nejvyšší pravdu. Věda se stala naší religií. Od mládí se učíme být rozumní, logičtí a povrchní; nesmíme být emocionální, dokonce se od nás očekává, že budeme pocity potlačovat. Není proto ani dobré pocity vyjadřovat, je to naivní, je to slabost. Bojíme se, že mohou přitáhnout komplikace a problémy do našeho života. Opak je však pravdou.
 
Dosud fungují názorová paradigmata materialistického světového názoru, které udržují v jedincích strach a obavy před intuicí a iracionalitou. Je to dobový a společenský paradox, neboť každá religie vznikla kdysi z hlubokého vědomí kosmického kreativního principu a dnes mnohé z nich o této myšlence pouze mluví.
Jakoby se dosud neznámé kontrolní mechanizmy pokoušely chování svých stoupenců ovládat vypracovaným systémem pravidel, která mají „ochraňovat“ před pochybenými iracionálními názory. Většina psychologických směrů dosud vychází z toho, co deklaroval o člověku Newtonovsko-karteziánský světový názor v té nejhlubší materialistické verzi. Člověk je nejvyšší, nejdokonalejší tvor, schopný rozumem uchopit celý vesmír.
 
Při tomto úctyhodném sebevědomí naše racionální kapacity vzrůstaly, ale zároveň se vzdalovaly intuitivnímu aspektu naší bytosti a to do takové míry, že jen vytvořením obrovského množství pravidel se dnes můžeme udržet na hladině „efektivního přežívání“. Čím méně důvěry máme k energiím našeho vnitřního prostoru, které spolu i se zevním světem nestále komunikují, čím více utlačujeme tuto sílu, tím je pravděpodobnější, že vybuchne překrouceným a pokřiveným způsobem, což dokumentuje v současnosti prudce narůstající agresivita.
 
Zvnitřněné a v myšlenkových vzorcích zabudované Systémy přesvědčení neumožňují vnímat realitu z jiného úhlu pohledu, což je podporováno některými stávajícími vědeckými systémy, které nedovolují přijmout změnu. Jiné chápání a vnímání objektivní reality (koncensuální reality), neboli toho, co naše kultura považuje za „pravdivé“ a správné, je produktem zbytnělé představivosti a jako duševní porucha musí být odmítnuto (Grof, 1993, s. 13).
Z psychologického hlediska tento názor a způsob myšlení posílil dlouhotrvající oddělení ducha od hmoty, rozumu od citu, těla od vědomí, a de facto popřel vládu ducha nad realitou. Ovšem ve svém čase byl velmi novátorský a odvážný. Podívejme se blíže na nosné principy, které do exaktních i humanitních věd vložili oba velcí vědci a filozofové 17. století a které se do současné doby podílejí na utváření názorů na svět, život, společnost a zákony vědy.
 
 
Předchozí
Následující
Operace
Prohlédnout vše