Komunikace

1 Komunikace - matrice lidského života

1 Komunikace - matrice lidského života
 
 
 
Záměrem této práce je přispět do výukového materiálu novými informacemi, které doplní stávající strukturu předmětu Komunikace a vytvoří tak předpoklady k celistvému osobnímu i profesionálnímu rozvoji sester všech specializací i ostatních pracovníků ve zdravotnictví. Ve všech kapitolách práce jsou zahrnuty holistické přístupy v oblasti myšlení, vyjadřování, cítění, naslouchání a jednání, kterým člověk vytváří jednak svou vlastní identitu, ale především je úspěšný v interakci s okolím ve všech rovinách vztahů. Studijní program je určen pro všechny profese ve zdravotnictví.
 
Komunikace - matrice lidského života 
Komunikace je matricí lidského života. Veškeré dění člověka, ať v rovině vnitřního světa nebo ve styku s okolím, se odehrává formou interakcí a komunikace. Interakce jako reakce lidí navzájem, probíhá bez ustání. Tyto informace zaznamenáváme vědomě i podvědomě. Pokud dojde k výměně informací v jakékoliv rovině, jde o komunikaci. Lidské bytosti mají nevídaný a velmi rozmanitý komunikační potenciál. Komunikují brilantně ve svém vnitřním světě i ve světě zevním, tedy objektivním, také nazývaným konsensuální realitou. V obou světech jsou doma.
 
Jsou profese, kde dovednost komunikovat tvoří základ profesionálního vybavení. Jednou z těchto profesí je profese sestry, také lékaře a ostatních zdravotníků. Ztráta dovednosti komunikovat vede ve svém důsledku k rozpadu mnoha vztahů. Víme, že vztah je o kontaktu ve všech rovinách lidského života: nazýváme je vztahy partnerskými, osobními, profesionálními, rodičovskými, klientskými, interpersonálními i přátelskými a kolegiálními, ale také vztahy, které směřují do našeho vnitřního světa, to jsou vztahy k sobě samým, (k nám samým), které jsou defakto určujícími pro naše fungování v žité zevní realitě.
 
Lidská komunikace se nikterak nevymyká z holografického pojetí života a platí pro ni veškeré zákony celistvosti, jako pro samotnou lidskou bytost. V lidské komunikaci se odráží stejné zákony mentálního, emocionálního i fyzického světa. Nejzákladnější formou komunikace je sdílení informace s vnitřním i zevním světem člověka tak, aby byla stále udržována dynamická rovnováha a zajištěna duševně-duchovní evoluce a dokonalý rozvoj osobnosti jedince. Vše tak naprosto koresponduje s  definicemi člověka, jako energoinformační entity, která se ve světě informací a energie cítí stejně doma jako ve světě fyzické reality. Komunikace je v lidské společnosti základním, všeobecným jevem a přímým regulátorem úrovně mezilidských vztahů.
 
Literatura:
HARTLEY, M. a kol. Řeč těla v praxi. 1. vyd. Praha: Portál, 2004. ISBN 80-7178-844-9.
KELNAROVÁ, J., MATĚJKOVÁ, E. Psychologie a komunikace pro zdravotnické asistenty. Praha: Grada, 2009. ISBN 978-80-247-2831-5.
LEWIS, D. Tajná řeč těla. Translation ing. Jiří Rezek, Praha: Victoria Publishing, 1989. ISBN 80-85605-49-X.
PRAŠKO, J., PRAŠKOVÁ, H. Asertivitou proti stresu. 2. přeprac a dopl. vyd. Praha: Grada, 2007.  ISBN 978-80-247-1697-8.
VYBÍRAL, Z. Psychologie lidské komunikace. 1. vyd. Praha: Portál, 2004. ISBN 80-7178-291-2.
VENGLÁŘOVÁ, M., MAHROVÁ, G. Komunikace pro zdravotní sestry. Praha: Grada Publishing, 2006. ISBN 80-247-1262-8
FRANCKH, P. 2005. Jak si správně přát.  Olomouc: Anag, 2005. ISBN 978-80-7263-454-5