Komunikace

22.1 Asertivní chování - asertivní člověk

22.1 Asertivní chování - asertivní člověk
 
 
Asertivní člověk plně přebírá odpovědnost za své chování. Vždy bere ohled na práva ostatních. Umí naslouchat druhým. Když udělá chybu, přizná ji a také umí přistoupit na kompromisy. Asertivní člověk otevřeně vyjadřuje vlastní pocity, při zachování osobní sebeúcty, ale také sebeúcty a respektu práv druhých lidí, kdy verbální i neverbální komunikace jdou v souladu.
Asertivní člověk přirozeně projevuje své emoce, jejichž vyjádření si však kontroluje, dokáže spontánně reagovat a umět dávat najevo svá přání a požadavky.
 
Cílem asertivity je
- zlepšit schopnost brát věci s nadhledem, jednat a vyjednávat, nemít strach a nerozčilovat se
- umět upoutat pozornost tam, kde je to třeba a kde to považujeme za nutné
- řešit konflikty bez trpkosti a umožňovat chybujícím napravení chyb
- vyhýbat se krajnostem, zůstávat v nadhledu, trpělivý a ovládat své emoce
- naučit se eliminovat pocit viny při sdělování nepříjemných rozhodnutí, umět realizovat správná rozhodnutí a správné postupy (PRAŠKO, PRAŠKOVÁ, 1996).
 
Desatero základních asertivních práv
1. Právo posuzovat své vlastní chování, myšlenky a emoce a být za ně zodpovědný.
2. Právo nenabízet žádné omluvy a výmluvy ospravedlňující mé jednání.
3. Právo posoudit, nakolik a jak jsem zodpovědný za řešení problémů druhých.
4. Právo změnit svůj názor.
5. Právo říci "Já nevím".
6. Právo být nezávislý na dobré vůli ostatních.
7. Právo dělat chyby a být za ně odpovědný.
8. Právo dělat nelogická rozhodnutí.
9. Právo říci "Já ti nerozumím".
10. Právo říci "Je mi to jedno". (Tzn. právo nebýt perfektní podle přání někoho jiného). Sám rozhodnu, kdy se budu chovat asertivně. Není to vhodné vždy!
 
 
Předchozí
Následující
Operace
Prohlédnout vše