Komunitní péče

3.1 Historický vývoj komunitních služeb

3.1 Historický vývoj komunitních služeb
 
  
Raný středověk – vznik prvních institucí zabývajících se pomocí chudým (ptochotrofium) a starým lidem (gerontofium).
Později zakládány chudobince, starobince, klášterní a městské ošetřovatelské domy.
 
12. století – české území – vznik středověkých špitálů, provozovány církevními řády, měly spíše sociální funkci než léčebnou (nocleh, strava, odpočinek pro chudé a staré lidi)
 
17. století – objevují se první klasické nemocnice, vlivem rozvoje přírodních věd a medicíny převládá léčebná složka, zařízení již nemá funkci azylu
 
18. a 19. století – chudinské a domovské právo, vznikají farní chudinská zařízení (chudobince, starobince, pastoušky, nemocnice) pro nezaopatřené, nemohoucí, chudé a staré lidi, musela se o ně postarat příslušná domovská obec
- obcí garantovaná péče – první znaky institucionalizované péče (Jarošová, 2007)
 
Meziválečné období – Československý červený kříž provádí první komunitně zaměřenou ošetřovatelskou péči
- středem zájmu byli děti, chudí, nemocní, staří lidé
- byla poprvé systematicky prováděna ošetřovatelská a zdravotní služba v rodinách
- důsledkem negativní hospodářské krize prováděna především preventivní péče (hygiena, stravování, oblečení) (Spáčilová, 2010)
 
Po druhé světové válce – rozvoj ústavní péče, samostatná práce v terénu v komunitě úplně zanikla
 
90. léta 20. století – rozvoj komunitní péče, vznik domácí péče
- zavádí se reformy a strategie zdravotní péče založené na základech primární zdravotní péče
 
21. století – rozvoj komunitního ošetřovatelství je prioritou Světové zdravotnické organizace, rozvoj komunitních projektů zaměřených na podporu zdraví
- zákon č. 96/2004 Sb. ustanovuje specializaci v komunitním ošetřovatelství
- nejznámější služby komunitního ošetřovatelství v ČR - hospice, agentury domácí péče, pracoviště privátních sester a porodních asistentek (Křemenová, Fremlová, 2009)