Mikrobiologie a imunologie
6.1 Bakteriální buňka, její vlastnosti
6.1 Bakteriální buňka, její vlastnosti
Bakteriální buňka se liší na základě pozorování, která byla provedena, od ostatních buněk rostlinných a živočišných, jednodušší vnitřní strukturou. Bakterie jsou však složitější než viry a většinu z nich můžeme pozorovat ve světelném mikroskopu. Rozpustná cytoplasma obsahuje další 4 struktury – organely: jádro – nukleotid, ribosomy, cytoplasmatickou membránu a buněčnou stěnu. Bakterie jsou buňky prokaryotní. Prokaryota jsou jednobuněčné organismy, nikdy netvoří funkčně a morfologicky diferencované tkáně, ale mohou tvořit kolonie. Bakterie jsou také buňky menší než buňky živočišné nebo rostlinné. Bakterie obsahují DNA i RNA. Rozmnožují se dělením. Většina bakterií je schopná růst nezávisle na hostiteli, a proto je také můžeme kultivovat na umělých kultivačních médiích. Tvarová rozmanitost je malá – většinou to jsou tyčinky nebo koky případně kokobacily anebo mají tvar spirálovitý (spirochéty, vibria), ale i přesto je morfologie bakterií důležitá pro klasifikaci bakterií a má také diagnostický význam.
Obrázek 10 Tvary bakterií
V mikroskopickém obraze lze pozorovat uspořádání vycházející ze způsobu dělení. Nacházíme jednotlivé buňky nebo pravidelné skupiny dvou (diplokoky) i více buněk (např. uspořádání v hroznech – stafylokoky nebo v řetízcích – streptokoky). Co se týče složení bakterií z hlediska obsahu biogenních prvků, jsou to např. kyslík, uhlík, dusík, vodík, fosfor, síra, draslík, sodík, kalcium, magnézium, chlor, ze stopových prvků to jsou železo, kobalt, měď, zinek, bor, mangan, křemík, selén, chlor a další. Z vlastností bakteriální buňky je v popředí a v diagnostice původců infekčních onemocnění využíváme především schopnost bakteriální buňky vázat některá barviva. Základním barvením je barvení podle Grama, opíráme se o rozdílnou strukturu buněčné stěny. Gramovo barvení je jednoduchá metoda, která využívá anilínové barvy (postup barvení - krystalová violeť, Lugolův roztok, alkohol, karbolfuchsin). Podle výsledku barvení pak dělíme bakterie na grampozitivní, barví se krystalovou violetí (v mikroskopu – modré až modročerné) a gramnegativní bakterie, které se kompletně odbarví alkoholem a vážou karbolfuchsin, proto se jeví jako růžově - červené až červené. Acidorezistentní (kyselinovzdorné) bakterie, nereagují na Gramovo barvení, např. původce tuberkulózy (mykobakterie). Pro tyto druhy bakterií používáme jiné typy barvení – např. barvení dle Ziehl – Neelsena. Barvit můžeme i bakteriální pouzdro barvící Burriho metodou. Tato metoda je důležitá zejména u patogenů ve virulentní fázi s bakteriálním pouzdrem. Barvíme tuší, takže výsledné obarvení pouzder je černé – např. u Streptococcus pneumoniae nebo Klebsiella pneumoniae.