Mikrobiologie a imunologie

11.2 Speciální parazitologie

11.2 Speciální parazitologie
 
 
Protozoa jsou jednobuněčné organizmy, které mají životní cyklus složený ze sexuální a asexuální reprodukce. Patří sem původci malárie, toxoplazmózy, amébiázy a trichomoniázy a další. Můžeme je zařadit do 4 tříd:
1. Bičíkovci – Flagellata
Patří k pohyblivým prvokům, kteří disponují jedním nebo více bičíky. Rozmnožují se nepohlavně, nejčastějšími zástupci jsou trichomoniázy, lamblie, trypanozómy.
 
2. Kořenonožci – Rhizopoda
Jejich pohyb je umožněn přeléváním cytoplasmy, při kterém tvoří pseudopodie – panožky. Améba – měnavka je typickým příkladem. Améby se rozmnožují nepohlavně dělením a vytvářejí velmi odolné cysty. Řadíme sem např. Entamoebu histolyticu nebo Naeglerii fowleri.
 
3. Výtrusovci – Sporozoa
Mají složitý vývojový cyklus, rozmnožování probíhá u nich pohlavně i nepohlavně. Patří sem plasmodia a toxoplasmy.
 
4. Nálevnící – Ciliophora
Jsou pohybliví prvoci, rozmnožují se nepohlavně i pohlavně. Jediný lidský patogenní zástupce je Balantidium coli.
 
Celkově jsou patogenní prvoci vyvolavateli široké škály klinických projevů podle tkání a orgánů, které napadají a trvale tam přetrvávají.
 
Patogenní červy postihující lidský organizmus můžeme rozdělit do dvou velkých skupin:
1. Plathelmintes – ploší červi, medicínsky významné dvě třídy – Cestoides – tasemnice a Trematodes – motolice.
2. Nemathelmintes – oblí červi, zahrnují medicínsky významné druhy ve třídě hlíst – Nematodes.
 
Hlísti parazitují ve střevním traktu, mají oblé a protáhlé tělo, jsou odděleného pohlaví. Lidská populace bývá nejvíce infikovaná těmito druhy: Enterobius vermicularis – roup dětský, Trichuris trichiura – tenkohlavec bičíkový, Ascaris lumbricoides – škrkavka dětská, Trichinella spiralis – svalovec stočený, Strongyloides stercoralis – háďátko střevní, měchovec dvanácterníkový – Ancylostoma duodenale. Člověk bývá většinou náhodným hostitelem.
Tasemnice mají dlouhé článkované tělo, mnohdy dosahují délky od 2 cm do 10 m. Každý článek je oboupohlavní a tasemnice je hermafrodit.
Motolice prodělávají během své existence složitý vývojový cyklus a potřebují k tomu tři hostitele. Přežívají v důležitých tkáních orgánů lidského těla, které závažně poškozují. Rozlišujeme motolice krevní, jaterní a plicní. Diagnostika je založena vesměs na mikroskopickém průkazu vajíček, larev nebo dospělých helmintů a jejich článků. Nepřímou diagnostiku zajišťují sérologické testy.
 
Obrázek 55 Tasemnice bezbranná
 
Malárie
Infekce zvaná malaria je způsobená čtyřmi druhy parazitů - prvoků z rodu Plasmodium – Plasmodium falciparum, Plasmodium vivax, Plasmodium ovale, Plasmodium malariae. Původcem tropické malárie je Plasmodium falciparum. Nákaza je přenášená komáry z rodu Anopheles. Světová zdravotnická organizace uvádí, že ročně se ve světě infikuje a onemocní asi 300 milionů lidí a kolem 2 milionů zemře na tuto infekci. K hlavním endemickýcm oblastem patří zejména: subsaharská Afrika, Indie, jihovýchodní Asie a Amazonská oblast Jižní Ameriky. Importovaná malárie se vyskytuje stále častěji v tzv. nemalarických oblastech. Každoročně registrujeme desítky onemocnění v České republice u zdejších občanů, kteří se nakazili v endemických oblastech. Inkubační doba onemocnění je od 8 do 42 dnů. Pokud je původcem infekce Plasmodium falciparum nebo Plasmodium vivax, může ke klinickým projevům dojít až za několik měsíců od infikování. Závažnost infekce je závislá od druhu plasmodia.
 
Životní cyklus plasmodií je složitý a jeho znalost je důležitá pro včasnou a správnou diagnostiku infekce. V průběhu 1–3 týdnů se Plasmodium množí v gastrointestinálním traktu komárů. Výsledkem tohoto množení jsou sporogonie.
 
Obrázek 56 Životní cyklus Plasmodií
 
SPOROGONIE začínají vznikat jako samčí a samičí gametocyty, které přenáší samička komára rodu Anopheles, a které získává sáním krve infikovaných osob. Výsledkem oplodnění je zygota, která proniká do střevní stěny komára, mění se v oocystu. Sporozoity se vyvinou z oocyst, které prasknou a rozšíří se mezi komáry. Některé ze sporozoitů penetrují do slinných žláz komárů a infikují lidi při bodnutí komárem.
SCHIZOGONIE – jsou asexuálním stadiem životního cyklu Plasmodia a objeví se během dvou týdnů v lidských hepatocytech. Hepatocyty jsou obvykle infikovány během 1 hodiny po bodnutí komárem a sporozoity se dostávají do podkožních kapilár. Každý sporozoit produkuje asi 2000–40000 merozoitů. Merozoity způsobují rupturu stěny hepatocytu a dostávají se do krevního oběhu cirkulací.
ERYTROCYTÁRNÍ FÁZE je iniciovaná rozpadem merozoitů v červených krvinkách. Další formou je prstencovitý trofozoit – multinukleární schizont. Schizonti se vyvíjejí v 6–24 merozoitů z dceřiných buněk. Plasmodium vivax, Plasmodium ovale a Plasmodium falciparum způsobují rozpad erytrocytů do 48 hodin. Plasmodium malariae způsobuje rozpad erytrocytů do 72 hodin.
 
Epidemiologie:
Plasmodia se vyskytují obvykle v tropických oblastech. Ročně onemocní asi 125 miliónů lidí asi ve 104 zemích světa.
 
Schéma přenosu malárie
 
Obrázek 57 Schéma přenosu malárie
 
Klinický obraz infekce:
V popředí je horečka, anemie s intravaskulární hemolýzou, cirkulační změny ve střídání vasodilatace a vasospasmu, může také docházet k projevům akutní glomerulonefritidy, splenomegalie a trombocytopenie. Závažný průběh může mít infekce neimunní osoby tropickou malárií, kdy dochází k napadení většího počtu erytrocytů. Erytrocyty se hromadí v kapilárách orgánů a narušují krevní zásobení mozku, plic, jater a ledvin. Dalšími projevy jsou hyperpyrexie, rychle se rozvíjející anémie, žloutenka, krvácivé projevy, porucha vědomí a šok s následným selháním plic nebo ledvin. V diferenciální diagnostice musíme na tuto infekci pomyslet vždy, když se jedná o pacienta s horečkou po návratu z endemických oblastí, kde se vyskytuje malárie. Diagnózu vždy potvrdí opakované mikroskopické vyšetření tzv. tlusté kapky a tenkého nátěru periferní krve. Terapie musí být zahájena včas antimalariky. Léčbu antimalariky volíme podle typu Plasmodia, např. fluorochin (Delagil), praguanil (Paludrine), meflochin (Lariam) a doxycyklin (Deoxymykoin) a onemocnění podléhá povinnému hlášení.
 
Profylaxe
Velmi důležitá je profylaxe při výjezdech do rizikových oblastí ve světě. Situaci monitoruje celoročně Světová zdravotnická organizace a aktuální informace lze získat na internetových stránkách anebo je mají zdravotnická pracoviště, která zajišťují očkování před cestou do zahraničí – očkovací centra a centra cestovní a tropické medicíny. Chemoprofylaxe nemusí vždy ochránit před nákazou, ale neimunního člověka ochrání před těžkým průběhem infekce.
 
Toxoplasmoza
Toxoplasma gondii je etiologickým agens této infekce u dospělých, dětí i novorozenců. Tento mikroorganizmus je intracelulárním parazitem.
 
Obrázek 58 Toxoplasma gondii (imunofluorescence)
 
Životní cyklus Toxoplasma gondii:
Definitivním hostitelem parazita je kočka domácí a další příslušníci kočkovitých. V buňkách hostitele se parazit intenzivně množí ve formě tachyzoitů. Během této fáze se tvoří protilátky a postupně vznikají klidové formy, což jsou tkáňové cysty s bradyzoity. Kočka jako finální hostitel vylučuje trusem do okolí oocysty prvoka Toxoplasma gondii. Přenos lidské toxoplasmózy se děje různými cestami v různých populacích, geografických oblastech a věkových skupinách. Nejběžnějšími cestami přenosu jsou požitím potravy kontaminované oocystami, kontaminací rukou při práci s půdou, infekci lze dále získat při požití tkáňových cyst v tepelně nedostatečně zpracovaném mase a transplacentárním přenosem akutně infikovaných žen na plod. Inkubační doba je 5-28 dnů.
 
Klinický obraz:
Většina onemocnění se projevuje lymfadenopatií v cervikofaciální oblasti. Dále je typická faryngitida, horečka, hepatomegalie, splenomegalie, v krevním obraze je atypická lymfocytóza, infekce může napodobovat infekční mononukleózu, meningoencefalitidu, pneumonii, myokarditidu, hepatitidu, chorioretinitidu.
Existuje několik klinických forem toxoplazmózy. Získaná toxoplazmóza u imunokompetentních osob má u řady lidí inaparentní průběh. Postižení oka - chorioretinitis souvisí téměř vždy s kongenitálním postižením. Chronický průběh nemoci je typický pro gynekologickou formu doprovázenou často opakovanými potraty. Pacienti s AIDS mají typickou ložiskovou encefalitidu. Kongenitální toxoplazmóza je onemocnění plodu následkem akutně získané infekce matky před nebo během těhotenství. V časné fázi těhotenství může dojít k potratu anebo k poškození vyvíjejícího se plodu ve smyslu hydrocefalu, mikroftalmie, chorioretinitis bilateralis, dále jsou časté kalcifikace v mozku a jiná poškození plodu. V pozdní fázi těhotenství může infekce proběhnout inaparentně a projeví se pouze séropozitivitou dítěte.
 
Laboratorní diagnostika:
V popředí je nepřímá sérologická diagnostika – průkaz protilátek typu IgM, IgG, IgA, IgE, avidity IgG protilátek a mikroskopický průkaz metodou nepřímé imunofluorescence - NIF, která nám poskytuje ucelený obraz o situaci v lidském organizmu. Terapie využívá zejména sulfonamidy a pyrimethamin po dobu 3-4 týdnů. Nákaza podléhá povinnému hlášení.
 
Infekce prvokem Trichomonas vaginalis
Původcem této infekce je prvok Trichomonas vaginalis a způsobuje infekce pouze u lidí. Trichomonas vaginalis je etiologickým agens sexuálně přenosného onemocnění většinou u žen.
 
Obrázek 59 Trichomonas vaginalis
 
Klinický obraz infekce:
Přítomnost Trichomonas vaginalis dráždí vaginální sliznici u žen. Typickým klinickým obrazem je nažloutlý a bělavý výtok, doprovází ho svědění. V hodnocení MOP – mikroskopického obrazu poševního je to číslo V. U mužů způsobuje uretritidu a prostatitidu, event. epididymitidu. U pacientů mužského pohlaví infekce může probíhat bez klinického nálezu. V terapii je lékem volby Metronidazol.
 
Toxokaróza
Je to nejčastější tkáňová helmintóza vyskytující se u nás. Původcem je Toxocara canis nebo Toxocara cati. Zdrojem infekce jsou psi a kočky, cestou přenosu jsou psí a kočičí výkaly. Infekce je známa jako larva migrans visceralis. Klinické příznaky infekce: bolest hlavy, bolest břicha, horečka, zduření uzlin a prchavé vyrážky. Postiženy jsou mnohé orgány - plíce, játra, mozek nebo srdce. V krevním obrazu bývá leukocytóza, eozinofilie, hypergamaglobulinémie a zvýšené hladiny aminotransferáz (ALT, AST). Onemocnění se objevuje spíš u starších dětí a dospělých. Lékem volby je Albendazol, podáváme ho po dobu 10-14 dnů. Terapie kortikosteroidy je na místě ve vážných případech jako prevence úmrtí.
V předcházení tomuto onemocnění je důležitá hygiena, omývání zeleniny a spadaného ovoce, zamezení přístupu zvířat na pískoviště a hřiště.
 
Parazitární onemocnění projevující se na kůži:
Svrab (scabies)
Zákožka svrabová (Sarcoptes scabiei) - je to silně svědící dermatitida na zápěstí, mezi prsty, na mamárních areolách u žen, na prepuciu u mužů.
 
Obrázek 60 Svrab
 
Scabies norvegica je forma svrabu u imunodeficitních osob.
 
Pediculosis - zavšivení - veš Anoplura způsobuje pupence až otoky.
 
Obrázek 61 Pediculosis pubis
 
Štěnice - štěnice domácí - Cimex lectularius je původce infekce urticaria cimicina.
 
Pulikóza – pokousání způsobují blechy, na kůži se napadení projeví jako papuly uprostřed hemoragické.
 
Obrázek 62 Pulikóza
 
Klíšťata – způsobují přenos klíšťové encefalitidy, boreliózy.
Předchozí
Následující
Operace
Prohlédnout vše