Multikulturní ošetřovatelství
2.3.1 Islám
2.3.1 Islám
Není snad typičtějšího znaku, než pevná víra a ženská islámská móda prezentovaná zahalením žen do takzvané burky. Islám však není jen nauka o víře. Je to především životní styl věřících, byť s danými způsoby chování (Ivanová, 2005).
Obr. č. 11: Islámská móda
Zdroj: http://pravdaoislamu.cz
Islám lze považovat za jedno z nejmladších monoteistických náboženství ve světě, a současně druhé nejrozšířenější. Jeho vznik se datuje k 6. století v oblasti dnešní Saudské Arábie. Nachází se v ní muslimské nejsvětější město Mekka (což je rodným městem proroka Muhammada) a Medina. Do Mediny roku 622 n. l. Muhammad utekl z důvodu malého počtu přívrženců a nepřátelství; od tohoto dne útěku se datuje i počátek islámu. Muhammad formoval základní učení islámu, jehož základy čerpal z judaismu a křesťanství, na základě zjevení ve věku 40 let obdržel při meditaci v jeskyni první zjevení v podobě archanděla Gabriela. Slovo Islám v arabském jazyce znamená „oddat se Bohu“ a význam slova muslim je označením jedince, který se podřizuje vůli Alláha. Pro muslimy je charakteristická víra v jednoho Boha - Alláha a víra v Muhammada (jako jeho proroka) a misijní snaha uvést do podřízenosti Alláhovy i ty, kdo dosud nevěří. Základní náboženskou knihou islámu je Korán (Vojtíšek, 1998).
Islám rozeznává 2 podstatné prameny víry:
- Korán – slovo boží, jež předal Alláh proroku Muhammadovi.
- Sunna – vzor pro každého muslima, je to cesta proroka Muhammada.
V Koránu jsou popsány tradice ze života a působení proroka Muhammada a také jeho výpovědi o jeho činech, kterou jsou předpokladem víry a výzvou pro další muslimy. Muslimové věří v jednoho Boha, který je jediný, neporovnatelný a milosrdný. Považují ho za stvořitele, živitele a ochránce světa. Dále věří v anděly, v den posledního soudu, v osobní zodpovědnost za svoje činy, v Boží moc nad osudem v dobrém i zlém a v posmrtný život. Muslimové také věří, že Bůh poslal své posly a proroky všem lidem, počínaje Adamem. Aby se člověk stal muslimem, musí věřit a prohlásit, že: „Není boha kromě Boha - Alláha a Muhammad je jeho prorokem.“
Každý muslim dodržuje pět základních zákonných pilířů určujících muslimům praktikování víry. Konkrétně to zahrnuje:
- 5x denně se obracet k Bohu,
- almužnu - dobrovolnou – sadaka, povinnou – zakát,
- půst v průběhu měsíce ramadánu,
- posvátná pouť – do Mekky,
- opakování základního vyznání.
Muslim se modlí 5x denně s čistým oděvem, čistým tělem a na čisté půdě a v daných intervalech (před východem slunce, v poledne, odpoledne, po západu a v noci). Pátek je den, kdy muslimové vykonávají modlitby společné. Mešita označuje pak místo, kde se uctívá muslimský Bůh – Alláh. Před modlitbou dochází k rituálnímu mytí, které má za účel věřícího připravit k navození vnitřního klidu. Umývány jsou ruce s předloktím, obličej i nohy. Pokud není nablízku voda, může být výjimečně nahrazena pískem. Modlící jedinec je vždy otočen směrem na Mekku a klíčovými předměty k modlitbě jsou korán a modlitební koberec (Ivanová, 2005).
Ramadán představuje největší islámský svátek, který má pro muslimy hluboký náboženský smysl a je ve své podstatě obdobným svátkem našich Vánoc (Ryzlinková, 2009). Jedná se o postní měsíc, devátý měsíc islámského roku. V průběhu tohoto postního měsíce od východu do západu měsíce muslim nesmí jíst, pít, mít pohlavní styk. Ramadán je vnímám jako očista těla a duše a půstem muslimové dosahují odpuštění za své hříchy. Ramadán má svá omezení a vyjmuti z těchto postních povinností jsou nemocní (diabetes mellitus), cestující, staří a slabí lidé, ženy v průběhu menses, těhotné a kojící. Pokud si půstem jedinec škodí na zdraví, jedná proti Alláhovi, neboť každý muslim je vyzýván, aby své zdraví prvořadně chránil (Ivanová, 2005).
Věřící muslimové musí zachovávat desatero, které je obdobou starého zákona (desatero). Pravověrný muslim má dobře zacházet se zestárlými rodiči, nezabíjet děti ze strachu před chudobou, nesmilnit, nezabít (leč v právu) a při neúmyslném usmrcení dát výkupné. Muslim má poskytovat příbuzným, pocestným a ubohým co jim náleží, nedotýkat se majetku sirotků, dodržovat správné míry a váhy, nepodezírat druhé bez příčiny a nechovat se domýšlivě (Matoušek, 2001).