Paliativni_pece

4.4.1 Poradenství a terapie po ztrátě blízkého člověka

4.4.1 Poradenství a terapie po ztrátě blízkého člověka
 
  
Ztráta blízkého člověka vyvolává v lidech rozmanité reakce se značně proměnlivými projevy zármutku. V rámci tohoto spektra reakcí je známo, že u některých lidí může taková ztráta natolik ohrozit zdraví a duševní pohodu, že to opravňuje psychologickou nebo farmakologickou intervenci. Za abnormální a komplikované lze pokládat dlouhotrvající nebo krajní reakce na ztrátu blízkého člověka. Pro zjištění takových patologických poruch souvisejících se ztrátou blízkého člověka byla rozpracována diagnostická kritéria. Dříve se tyto jevy a jejich psychické a somatické symptomy spojovali s takovými syndromy, jako je deprese a úzkost. Novější studie však varují před zjednodušováním a upozorňují například i na to, že pozůstalí mohou prožívat velkou bolest a přesto ji adaptivně zvládat, a mohou splňovat řadu kritérií deprese, a přitom zažívat jevy, které nejsou depresivní povahy.
 
Některé lidi je možné z hlediska potenciálního rozvoje poruch a chorobných stavů zařadit do vysoce rizikové kategorie, ještě než dojde k úmrtí jejich blízkého. Skríning nepříznivých výsledků může vyústit v doporučení k dalším odborníkům, kteří nabídnou lékařské nebo psychologické intervence. Od smrti však může uplynout značně dlouhá doba, než pozůstalí pocítí, že mají potíže, nebo než přijdou za odborníkem se symptomy komplikovaného zármutku.
 
Konečně je třeba připustit, že jednotliví lidé si v důsledku prožitku ztráty blízkého člověka mohou přát, aby dostali čas na přehlédnutí a prozkoumání různých aspektů svého života, aby sami sobě lépe porozuměli. Když pak například sami kontaktují psychoterapeuta, je to tvořivá reakce na potíže, s nimiž se setkávali v období smutku, a lze to pokládat za způsob sdílení příběhů o individuálním životě, které jsou jak zajímavé, tak užitečné.
 
 
Předchozí
Následující
Operace
Prohlédnout vše