Paliativni_pece
5.2.2 Redukce stresu v paliativní péči
5.2.2 Redukce stresu v paliativní péči
Výchozím předpokladem je, že se stres objevuje, když dochází k nesouladu nebo k rozporu mezi hodnotami a přesvědčeními člověka a jeho schopností poskytovat péči v duchu těchto hodnot. Absence pevnějšího empirického základu, z něhož by bylo možné vycházet při prevenci a zvládání dopadu tohoto nesouladu na pracovní stres, znamená, že služby paliativní péče si musí vypěstovat pružný a variabilní přístup k poskytování podpory na pracovišti a vést ošetřovatele k tomu, aby ve svém osobním postoji ke stresu viděli důležitou součást profesního vývoje.
O strategiích zvládání stresu v paliativním ošetřovatelství se často diskutuje (Tab. 11). Je příznačné, že zvládání zátěže v paliativní péči se v literatuře chápe jako odpovědnost rozdělená mezi jednotlivce a pracovní prostředí. Podle ošetřovatelů jim skýtá prostředí paliativní péče větší podporu než jejich dřívější pracoviště.
Tab. 11 Strategie zvládání stresu (Payneová,. 2007)
V rámci jednotky paliativní péče:
· týmová práce a týmová soudržnost,
· takový výběr personálu, který zajistí soulad mezi prostředím a osobou,
· profesní rozvoj / vzdělávací program,
· dostupnost klinické supervize.
Individuální: |
· využívání poradenství,
· účast v podpůrné skupině,
· pravidelná klinická supervize,
· střídání rolí nebo odpočinek od role,
· další vzdělávání,
· mimopracovní zájmy,
· vyváženost práce a života doma,
· nácvik,
· náboženské přesvědčení,
· chápání osobních hranic,
· pocit dobře zvládané práce,
· nalezení smyslu v práci.
|
Z literatury je také zřejmé, že zásadní roli v profesní spokojenosti paliativních ošetřovatelů hraje neidealizovaný pocit, že jejich práce má smysl, že něčím pozitivním přispívají a někomu pomáhají zemřít dobrou smrtí. Schopnost udržet rovnováhu mezi pozitivním ovlivňováním života umírajících a přijetím skutečnosti, že to čeho lze dosáhnout, má své meze, vyžaduje značně rozvinuté vědomí sebe sama i týmového ducha. Toto vědomí lze prohlubovat například prostřednictvím klinické supervize nebo strukturované reflexe. Ale předpoklad, reflexe je, abychom od tyranie přívětivosti přešli k otevřené, pronikavé kritice toho, co děláme, jak to děláme a jak naše práce ovlivňuje naše pacienty i nás samotné.
