Paliativni_pece
3 Terminální fáze onemocnění
3 Terminální fáze onemocnění
3.9 Testovací otázky
Smrt je jak nezpochybnitelným faktem v lidském životě, tak i záhadou. Jakmile jednou projdeme procesem umírání, už o něm nemůžeme podat zprávu, nemůžeme hodnotit péči, které se nám dostalo, nebo navrhnout způsoby, jak by se dala vylepšit. I když se umírání pokládá za jedno z nejkritičtějších období života, zkušenosti s umíráním do velké míry závisí na jiných lidech.
Na sociální úrovni se přikládá velký důraz humánnímu přístupu k umírání – lidé mají touhu sloužit umírajícím tak, aby byla chráněna jejich důstojnost a dostalo se jim i jejím blízkým útěchy, když ji nejvíce potřebují. Během minulého století se však způsoby, jak dosáhnout těchto cílů, pronikavě změnily. Do zcela nedávné doby byla smrt něčím, co nastávalo doma a v kruhu rodiny. Možná se nedalo udělat mnoho pro úlevu od fyzického utrpení, ale lidé věděli, jak zvládat smrt a jak se chovat k umírajícím lidem, kteří byli součástí rodiny a byli ošetřováni příbuznými, přáteli a milujícími blízkými. Mohl k nim být přivolán nějaký náboženský představitel a snad i lékař, ale ti nebyli ústředními postavami konce života. Smrt byla navíc častým návštěvníkem ve všech generacích, nikoli něčím, co, jak je tomu v moderní společnosti, potkává především starší lidi. Dnes je navzdory úsilí, aby tomu bylo naopak, běžnější smrt v institucích než doma. A dokonce i v případě, že smrt nastává doma, je snaha, aby na ni dohlíželi techničtí a kliničtí „odborníci“.
Moderní umírání má některé rysy, které mohou péči o umírající komplikovat:
- Možnosti klinických technologií a nových léčebných procedur ztěžují diagnózu umírání a činí proces umírání mnohem delším, než tomu bývalo dříve. Nerozpoznání bezprostředně nadcházející smrti znamená, že někteří lidé umírají ve stresu a v bolestech, které by jinak mohly být zmírněny.
- Klinické vzdělání a výcvik ve dvacátém století jenom posílily názor, že smrt je selháním, a upřednostňovaly fyzickou péči před péčí duchovní, sociální nebo rodinnou, které mohly být pro umírajícího člověka stejně důležité nebo mnohdy ještě důležitější.
- Zvládání umírání v moderní době je plné etických problémů. Nedostatečné pochopení etického a právního rozměru v péči na konci života může komplikovat dosažení vysoké úrovně péče.
Literatura:
PAYEOVÁ, S., SEYMOUROVÁ, J., INGLETONOVÁ, C. Principy a praxe paliativní péče. Brno: Společnost pro odbornou literaturu, 2007. ISBN 978-80-87029-25-1.
ADAM, Z., VORLÍČEK, J., KOPTÍKOVÁ, J. Obecná onkologie a podpůrná léčba. Praha: Grada Publishing, 2003. ISBN 80-247-0677-6.
DE HAES, J.C., VAN KNIPPENBERG, F.C., NEIJT, J.P. Measuring psychological and physical distress in cancer patients: structure and application of the Rotterdam Symptom Checklist. In: British Journal of Cancer, 1990; 62: 1034-1038.
BRUERA, E., KUEHN, N., MILLER, M. et al. The Edmonton Symptom Assessment System (ESAS): a simple method for assessment of palliative care patients. In: Journal of Palliative Care, 1991; 7(2): 6-9.
McCORCE, R., YOUNG, K. Development of a symptom distress scale. In: Cancer Nursing, 1978; 1: 373-378.
ZIGMOND, A., SNAITH, R.P. The hospital anxiety and depression scale. In: Acta Psychiatrica Scandinavica, 1983; 67: 361-370.
WARE, J.E., SNOW, K., KOSINSKI, M., GANDEK, B. Health survey: Manual and Interpretation Guide. Boston, MA: Medical Outcomes Trust. 1993.
AARONSON, N.K., AHMEDZAI, S., BERGMAN, B. et al. The European Organisation for Research and Treatment of Cancer QlQ-C30: a quality of life instrument for use in international clinical trials in oncology. In: Journal of the National Cancer Institute, 1993; 85: 365-376.
MELZACK, R. The McGill pain questionnaire: major properties and scoring methods. In: Pain, 1975; 1: 277-299.
O’BOYLE, C.A., McGEE, H.M., HICKEY A. et al. The Schedule for the Evaluation of Individual Qualitz of life (SEIQoL): Administration Manual. Dublin: Rozal College of Surgeons in Ireland, 1993.
HIGGINSON, I.J., MCCARTHY, M. Validity of the support team assessment schedule: do staff ratings reflect those made by patients of their families. In: Palliative medicine, 1993; 7: 219-228.
HEARN, J., HIGGINSON, I.J. Development and validation of a core outcome measure for palliative care: the palliative care outcome scale. In: Quality in Health Care, 1999; 8(4): 219-227.
LAWTON, J. The dying process: Patients experiences of palliative care. London: Routledge. Lupton, D. (1994). Food, memory and meaning: the symbolic and social nature of food events. In: Sociological reviews, 2000; 42: 664-685.
ASHBURN, M.A., STAATS, P.S. Management of chronic pain. The Pain Series; 2001. (available at:
. 15831.1).
KRISHNASAMY, M. Pain. In: J. Corner, C. Bailey (Eds.): Cancer Nursing Care in Context. Oxford: Blackwell Science, 2001.
TURK, D.C., OKIFUJI, A. Assessment of patients´ reporting of pain: an integrated perspective. The Pain Series 2001. (available at:
. 15829.1).
Council of Europe. Convention for the protection of Human Rights and dignity of the human being with regard to the application of biology and medicine: Convention on Human Rights and Biomedicine (ETC No. 164), 1997, Oviedo (http:/conventions.coe.int/treaty/EN/cadreprincipal.htm).