Paliativni_pece

3.4.3 Úzkost

3.4.3 Úzkost
 
  
Úzkost je normální pocit, který prožívá v některém období svého života každý. Pacienti s nějakou formou terminální nemoci budou téměř všeobecně prožívat jistou úzkost, zvláště v době stanovení diagnózy a v okamžicích, kdy se mění jejich zdravotní stav. Tato normální úzkost se často rozptýlí, když se pacienti nové situaci přizpůsobí, ale míra úzkosti může začít být neúnosná a ochromující. Pacienti s těžkou úzkostí si stěžují na tělesné i psychologické symptomy. Tělesné symptomy se dají vysvětlit vzrůstem spontánní činnosti a zahrnují palpitaci, pocení, bolesti hlavy, dušnost, gastrointestinální symptomy a pocity neschopnosti polykat. Úzkost se může vyskytovat většinu doby – jde o takzvanou „volně plynoucí“ úzkost v určitých situacích. Úzkost a deprese se často vyskytují u stejného pacienta. Úzkost je často spojena se strachem z nemoci a ze smrti, ale sama způsobuje tělesné symptomy, takže vede k začarovanému kruhu myšlenkových procesů. Úzkostní pacienti mají sklon selektivně si pamatovat „hrozivější“ informace, a proto může mít vysvětlení jejich diagnózy nebo plánu léčby poučeným odborníkem samo o sobě terapeutický účinek.
 
Určité úzkosti lze předcházet co možná nejvčasnějším informováním pacientů o výsledcích vyšetření a také prostřednictvím dobré komunikační schopnosti pečujících o pacienty. Pacienti mohou někdy vyžadovat i farmakologickou léčbu, která odstraní pocity jejich úzkosti. Terapeutický účinek mohou mít různé metody skupinového nebo individuálního zvládáni úzkosti, které se provádí pod dohledem spolupracujícího psychiatra nebo psychologa. Prospěšné jsou i doplňkové terapie (například aromaterapie a masáže) a specifické intervence (například hypnóza, relaxace a imaginace). Doporučení pacienta do denního centra paliativní péče může snížit jeho pocit izolovanosti a rovněž představovat podporu pro jeho rodinu.
 
 
Předchozí
Následující
Operace
Prohlédnout vše