Paliativni_pece
5.6 Kvalifikace a odbornost
5.6 Kvalifikace a odbornost
Podle některých autorů spočívá odborná kvalifikace ve třech typech znalosti: ve znalosti v oblasti výzkumu a teorie, ve znalosti své profese a v osobní zkušenosti. Odbornost má mnoho dimenzí a důležité je, že nemá žádné pevně dané charakteristiky, protože je individuálním atributem, který je sociálně konstruován.
Pojem kvalifikace znamená, že člověk má výlučné znalosti a vysokou úroveň dovedností, jež nejsou vlastní jiným profesním skupinám nebo, pohybujeme-li se ve sféře zdravotní péče, pacientům. Profese se utvářejí tím, že se identifikují formální požadavky, jimž je třeba vyhovět, aby se člověk mohl stát členem dané skupiny, a že se na těchto požadavcích trvá. Vznikají regulační orgány, které hlídají vstup do profese, a sankcionují ty, kdo přestanou být považováni za její příslušníky. Některá povolání, například ošetřovatelství, se pokládají za profese, které se teprve rozvíjejí, jejich aspirací je připodobnit se zavedeným profesím, jako je medicína nebo právo.
Proces profesní socializace oproti tomu souvisí s rozvojem jednotlivce. Existuje několik různých modelů profesní socializace v oblasti zdravotní péče. V každém modelu se klade jiný důkaz na význam kvalifikace. Některé vychází z povahy znalostí, jiné z toho, jak se znalosti využívají, a další z kontextu, pro který jsou znalosti určeny a v němž budou využívány. Jedním z nejstarších modelů profesní socializace je model učně – učeň si osvojuje znalosti a dovednosti přímo při práci. Jeho kvalifikace je tedy produktem jednak mistrových schopností, jednak zkušeností získaných v práci. V modelech uplatňovaných v rámci zdravotní péče, například v modelu odborného zdravotníka nebo v modelu vědce-praktika, více se zdůrazňuje získávání poznatků, které se pokládají za vědecké. V posledně jmenovaném modelu se kvalifikace jasně spojuje s vědeckou precizností a empiricky podloženou praxí a model sám je chápan jako výsledek potřeby doložit hodnověrnost vědeckých poznatků lidem z praxe. Proto se ve vědecké sféře hledají jasná kritéria kompetentnosti. Oproti tomu v jiných modelech socializace se kvalifikovanost pojímá jako schopnost lidí z praxe vstřebávat a využívat informace a poznatky. Sem patří například model řešitele klinických problémů, model praktika se schopností reflexe a model interakčního odborníka. Z hlediska efektivity se potom uplatňuje model kompetentního klinického pracovníka, v jehož rámci souvisí kvalifikace s účinným a efektivním využíváním nákladů.
Výše uvedené modely utváří také socializaci jednotlivců do profesních skupin. Zde je však důležitý také model zdravotní péče uplatňovaný v daném systému zdravotní péče nebo v dané organizační jednotce, protože tento model představuje další rámec využívání odbornosti.
Co se týče znalostí, odborníkovi nestačí pouze „vědět o“ – chce také „vědět jak“. Co tvoří specifický obsah odborníkových znalostí, je těžké definovat, protože to závisí na kontextu. Pokud jde například o paliativní ošetřovatelství, v současné době se objevují požadavky, aby odbornost paliativního ošetřovatele pokryla potřeby dalších skupin nemocných. Odborníci navíc mají nejenom speciální znalosti, ale také jsou schopni je vytvářet. Vědět neznamená jen mít kvalifikaci v podobě odpovídajícího vzdělání, protože zásadní roli tu hraje zkušenost. Právě prostřednictvím zkušenosti se „vědění o“ přetavuje ve „vědění jak“. Často se má za to, že zkušenost je dána tím, jak dlouho člověk v určitém klinickém oboru, v našem případě v paliativní péči, pracuje. Ale jak již bylo naznačeno, délka praxe v oboru nutně neznamená, že ošetřovatel je odborník, protože je možné pracovat, a přitom se práci nevěnovat s plným nasazením.
Z různých kontextů zdravotní péče, v nichž se uplatňuje odbornost, a z dimenzí odbornosti je zřejmé, že odbornost je složitý interaktivní atribut, ať už máme na mysli odbornost individuálního profesionála, nebo ošetřovatelské profese jako celku. Odbornost v paliativním ošetřovatelství však není pouhým konceptuálním dialogem – vyrůstá z oboru paliativní péče, který je sám součástí širšího systému zdravotní péče.