Patologie

2.2 Nekróza

2.2 Nekróza
 

Nekróza - buněčná smrt navozená inzultem zvenčí (buňky, nebo organismu). 
 
Dělení dle makroskopického vzhledu tkáně:
- prostá 
- kolikvační
- koagulační
- zvláštní typy: kaseifikační, Zenkerova vosková
 
Příkladem nekrózy prosté je nekróza kůže, nebo kosti. Tkáň se při ní makroskopicky  neliší od vitální, mikroskopicky chybí barvitelnost jader; cytoplasma buněk ztrácí ohraničení, obsahuje vakuoly. Okolní živá tkáň reaguje zánětem.

Hemoragická nekróza slinivky je příkladem nekrózy kolikvační. Vlivem enzymů se tkáň slinivky mění v prokrvácenou kašovitou masu. Pokud postižený přežije, vyhojí se dutinou s čirým obsahem a fibrózou ve stěně, které říkáme pseudocysta.
 
Koagulační nekróza – infarkt myokardu. Ložisko žlutavé oproti hnědému okolí, často prokrvácené. Hojí se jizvou.
Mikroskopie vyvinutého infarktu myokardu. Růžově eozinem se barví nekrotická vlákna srdečního svalu, chybí v nich jádra, v mezerách hojné neutrofilní granulocyty – „vitální“ (zánětlivá) reakce.
Makroskopie a mikroskopie hemoragického inmfarktu plíce: makroskopicky klínovité tužší temne červené ložisko, mikroskopicky nekróza sept, prokrvácení plicních sklípků.

Kaseosní (sýrovitá) nekróza se makroskopicky podobá tvarohovému sýru. Je častá při tuberkulóze, může se však vyskytnout i při jiném patologickém stavu.  

 
Příčiny nekrózy:
- hypoxie
- mechanické
- termické
- elektrické
- ionizující záření
- chemické
- mikrobiální
- alergické
- hormonální
 
Decubitus - nekróza vyvolaná spolupůsobením:
- tlaku,
- nehybnosti,
- negativní metabolické bilance (převaha katabolismu)
 
Dekubitus – proleženina postihuje zejména nehybné ležící nemocné.
 
Nekróza - vývoj: 
- žádný 
smrt organismu
- gangrena – sněť
sicca - suchá
humida - vlhká
emphysematosa - plynatá 
- demarkace, sekvestrace
regenerace
reparace 
 
Některé nekrózy jsou natolik závažné lokalizací a rozsahem, že nedovolují přežití. Jiné se mohou sekundárně měnit – vzniká gangréna (sněť), popřípadě vyhojit. 
 
Gangrény jsou tří typů:
- suchá nekróza je modifikována vyschnutím.
Vyskytuje se zejm. na končetinách, fyziologicky na pahýlu pupečníku novorozence.

 
- vlhká sněť – nekróza je zde modifikována působením hnilobných bakterií.
Vyskytuje se na končetinách, ale i ve vnitřních orgánech -(např. appendixu, plíci)
 
- plynatá sněť – nekróza je zde infikována anaerobními mikroby – klostridiemi. Jde nejčastěji o nekrózy kontaminované půdou, nebo stolicí.
 
Hojení nekrózy  začíná odloučením nekrotických struktur vlivem makrofágů. Následně se defekty plní novotvořeným vazivem – granulační tkání a povrchy se hojí reepitelizací – obnovou epitelu (regenerací).