První pomoc
31.7.1 Terorismus
31.7.1 Terorismus
Definovat terorismus je velmi náročné. Denně se diskutuje ve světě, jestli vůbec existuje nějaká dělicí čára mezi terorismem, partyzánskou válkou a národním osvobozovacím bojem. Jak teroristi, tak i bojovníci asymetrických válek mohou své údery zaměřovat na podobné cíle.
Nejznámější definici, kterou uznává většina akademické obce, vypracovali američtí vědci: Terorismus je metoda vzbuzování strachu prostřednictvím opakovaných násilných aktů, vykonávaných tajnými nebo polotajnými jednotlivci, skupinami nebo státními orgány z idiosynkratických, kriminálních nebo politických důvodů, přičemž na rozdíl od atentátů nejsou přímé oběti pravým terčem útoku. Okamžité lidské oběti násilných aktů jsou obvykle buď vybrané náhodně z cílové veřejnosti, nebo záměrně a slouží k odevzdání zprávy. Komunikační procesy mezi teroristy, ohroženou obětí a hlavním terčem, založené na násilí a šíření strachu, se využívají na manipulaci hlavního terče (veřejnosti) tím, že se z nich stávají terče teroru, požadavků nebo upoutání pozornosti. Jde o zastrašování, násilné donucování nebo šíření propagandy.
Evropská unie definuje terorismus v Bruselském aktu z 6. prosince 2001, kde terorismus chápe jako: „…čin spáchaný úmyslně s cílem vážně destabilizovat nebo zničit základní politické, ústavní, hospodářské a sociální struktury.“
Příčiny vzniku a šíření terorismu
Na vzniku a šíření terorismu se podílí hned několik faktorů, které se mohou navzájem ovlivňovat:
a) Společenské faktory. Každý nepotrestaný úspěch teroristů, stejně jako každý neúspěch boje proti terorizmu, je povzbuzením k dalším podobným útokům. Vznik a šíření terorismu podporuje i šíření demokracie do takových oblastí, kde je neúčinný kontrolní, preventivní a represivní režim.
b) Ekonomické faktory. Nepřiměřeně nerovnoměrné kapitálové rozdělení světa podporuje šíření terorismu.
c) Politické faktory. Egoizmus jednotlivců, skupin a států a jejich prosazování vlastních zájmů vede ke vzniku a šíření teroristických aktivit, podobně jako odmítání dialogu při řešení sporných problémů a vnucování hodnot jedné civilizace jiným civilizacím.
d) Ideologické faktory. Do této skupiny můžeme zařadit především dodržování džihádu. Tradiční evropská představa džihádu jako hrozby násilí má zrcadlový obraz v islámském světě v podobě hrozby křesťanských křižáckých výprav.
e) Sociální faktory. V současnosti můžeme nárůst rozdílů životní úrovně mezi bohatými a chudými nazvat rapidním, a to nejen mezi jednotlivci a vrstvami, ale i mezi státy a národy, co nezřídka vede k teroristickým útokům.
Začátkem 21. století se změnila tvář terorismu, což bylo důsledkem změny geopolitické situace ve světě, která zánikem globální ideologické konfrontace a politiky založené na rovnováze sil mezi západem a východem v 90. letech 20. století vytvořila vhodné podmínky pro vznik a vývoj terorismu:
a) Depolarizace moci. I po rozpadu blokového systému došlo k depolarizaci a rozptýlení moci, nepřestaly se hledat způsoby, jak získat, udržet nebo rozšířit svůj vliv v zájmových oblastech.
b) Globalizace světa. Konec 20. stoletípřinesl globalizaci světa, která je chápána jako odbourání hranic omezujících pohyb kapitálu, zboží, osob a komunikace a pomáhá šířit prvky společensko-hospodářské organizace, kultury a způsobu života západního světa. Odpovědí na globalizaci jsou požadavky jiných civilizací na zachování tradičních hodnot, kulturní a náboženské identity.
c) Globální masověkomunikační prostředky. Prudký rozvoj technologií a šíření informací v současnosti dává dnešním teroristům k dispozici potřebnou maximální publicitu, to umožňuje šíření strachu a paniky.
d) Globální komunikace. Technický rozvoj v oblasti komunikací dovoluje operovat v kterékoliv části světa rychle, účinně, lehce a bezpečně. Vytváří se nové možnosti jejich organizování, plánování a vykonávání útoků.
e) Technologický pokrok. Celosvětová vysoká technologická úroveň a prudký rozvoj vědy přináší nové techniky, nové výrobní procesy i nové prostředky na výrobu zbraní hromadného ničení.
f) Hegemonie USA ve světě. Koncem 20. století se USA staly jedinou supervelmocí ve světě, to nutí jejich odpůrce k používání nekonvenčních metod boje slabých proti silným, tj. metody gerily a terorismu.
g) Vznik a existence fundamentalistického hnutí. Fundamentalizmus je lidové hnutí spojující náboženství s politikou zemí islámského světa.
Mezi nejčastěji uváděné typy terorismu patří:
Mezinárodní terorismus obsahuje internacionální prvky, jako například podpora teroristické organizace jiným státem, útok na diplomatickou misi, únos letadla s občany jiných států apod.
Vnitrostátní terorismus se dotýká vnitřních zájmů jen jednoho státu. Může být důsledkem střetu politických stran nebo skupin, případně důsledek nacionalistických nebo separatistických snah. Jeho důsledky však nepřesahují hranice určitého státu.
Státní terorismus znamená používání teroristických metod státní mocí proti jeho oponentům. Může být zaměřený například na národnostní menšiny, náboženské skupiny, disidenty apod.
Subverzivní (podvratný) terorismus je typickou metodou boje například v období studené války.
Sociální terorismus je obvykle výsadou teroristických organizací s krajním levicovým zaměřením. Jeho existence je většinou stimulovaná špatnou ekonomickou situací a z ní vyplývajícího sociálního napětí.
Ekonomický terorismus znamená používání ekonomických nástrojů a mechanizmů k oslabení potenciálního protivníka, například vlády, sociální skupiny konkrétní země. Jeho používání vede sekundárně k rozvratu ekonomických vztahů, ke zbídačení cílových skupin obyvatelstva a k následnému oslabení nebo rozpadu politické moci.
Extrémistický terorismus je průvodním jevem činnosti krajně pravicových nebo krajně levicových, eventuálně náboženských skupin a hnutí. Jejich ideologická argumentace je často založená na iracionální nebo emocionální složce, vyznačující se nenávistí a nesnášenlivostí vůči jiným etnickým a sociálním skupinám i politickým odpůrcům.
Ekologický terorismus vyjadřuje používání nezákonného násilí za účelem dosažení pozitivních cílů – ochrany přírody a přírodních zdrojů. V některých případech je využívaný ekologickými organizacemi proti vládám či průmyslovým organizacím.
Náboženský terorismusvyjadřuje prosazování náboženských ideologií, které mohou být součástí oficiální politiky daného státu, násilnými prostředky.
Kriminální terorismus sleduje především kriminální cíle, ale jeho důsledky sekundárně zasahují do politické sféry (mafie).
Narkoterorismus je aktuální převážně v některých jihoamerických zemích, kde ho narkomafie používá k prosazování vlastních zájmů, ohrožujících stabilitu legálního politického systému. K tomuto účelu disponuje obrovskými finančními částkami, často až soukromými armádami.
Elektronický terorismus se snaží o politickou destabilizaci na základě zneužití nebo ochromení informačních a počítačových sítí, či jiných významných elektronických systémů. Jeho význam stoupá s rozvojem informačních technologií a globalizace.
Jaderný terorismus je spojovaný s krádežemi, s přepravou a s nezákonnými obchody s jadernými materiály, využitelnými k vytvoření jaderné zbraně, k zamoření životně důležitých zdrojů apod.
Superterorismus znamená zneužití zbraní hromadného ničení, případně jiných prostředků, které se jim z hlediska svých účinků přibližují.
Konvenční (klasický) terorismus je typem terorismu, který přetrvává i do současnosti. „Klasický“ v tomto případě znamená, že používá konvenční prostředky (výbušniny, střelné zbraně, hořlaviny) a klasické násilné metody (atentáty, únosy, rukojmí).
Nekonvenční terorismus je relativně novým typem projevů terorismu, pro který je typické použití prostředků a metod, které nelze zahrnout do kategorie konvenčního terorismu. Patří sem zneužití zbraní hromadného ničení, prostředků informační a psychologické války, jako i prostředků, které z čistě vojenského hlediska nelze mezi zbraně zahrnout (odpad, záměrné vyvolání havárií).
Typy teroristů
a) Národní terorista. Má vliv a manipuluje politickou mocí uvnitř jednoho státu, např. peruánská organizace Sendero Luminoso.
b) Nadnárodní terorista. Tento typ teroristy nebere ohled na hranice a ovlivňuje jednotlivce a politickou moc ve více státech, např. skupina Baader–Meinhoff.
c) Mezinárodní terorista. Tyto skupiny nebo jednotlivci se řídí národním zájmem suverénního státu a jejich akce tyto zájmy reprezentují, např. skupina AbuNidal, operující jako prodloužená ruka nejdříve Libye a potom Sýrie.
d) Terorista jako individuální osoba. Není organizovaný v žádné skupině. Může mít narušenou, ale i zdravou psychiku. Může jít o najaté vrahy, kteří jsou pro splnění cíle schopni udělat cokoliv. Stejně však může jít o uplatnění vlastní ideologie. Příkladem může být čin Andersa Behringa Breivika v Norsku.
e) Teroristická organizace. Jsou to skupiny lidí, přičemž poslední analýzy tvrdí, že jde o velmi mladé lidi (20-30letých), kdy jejich motivem je politický nebo společenský vzdor, vzdor proti rodině a okolí. Dokonce se udává, že polovina členů do těchto organizací vstupuje z romantismu a oddanosti k partnerovi. Většina těchto mladých lidí jsou synové a dcery předních politických nebo hospodářských osobností.
Prostředky a techniky používané při útoku
- Nástražné výbušné systémy.
- Minomety, rakety a řízené střely.
- Chemické zbraně.
- Biologické zbraně.
- Jádrové zbraně.
- Termonukleární zbraně.
- Radiologické zbraně.
Nejznámější teroristické organizace
- Abú Nidal (ANO), Jordánsko. V roce 1967 založil Abú Nidalvlastní politickou organizaci pod názvem Palestinská tajná organizace. Snažil se o úplné osvobození Palestiny. Byla to nájemní teroristická organizace, která razantně odmítala jakékoliv kompromisy a rokování s Izraelem. ANO stáli za bombovým útokem na velvyslanectví USA v Káhiře, unášeli letadla a jsou zodpovědní za vraždu 21 židů v istanbulské synagoze.
- Al–Fatáh (Al–Asifa). Hnutí za národní osvobození Palestiny, které vedl Jásir Arafat. Od 60. let 19. století stál za výcvikem mnohých evropských, asijských, středovýchodních a afrických teroristických skupin.
- Al–Kaidá. Tato skupina je organizací Usámi bin Ládina, vůdce, organizátora a také přímého finančního sponzora různých islámských teroristických organizací. Financoval výcvikové teroristické tábory v Sudánu, na Filipínách, v Afganistanu, teroristické jednotky v severní Africe, Čečensku, Tadžikistanu a Bosně. Tato organizace má vazbu na libanonský Hizballáh a egyptský Džihád. Po válce v Perském zálivu v roce 1991 se jejich nepřítelem číslo jedna stali Američani. Předpokládá se, že stojí za financováním a osnováním teroristických útoků 11. září 2001 na WorldTrade Center v New Yorku a na Pentagon ve Washingtonu, při kterých zemřelo minimálně 2 752 lidí. 2. května 2011 oznámil Barack Obama v přímém přenosu na televizi CNN, že americké jednotky Usámu bin Ládina zabily v pakistánském Abbottábádu.
- Basajevova skupina. Tato skupina je pojmenována po čečenském velitelovi ŠamiloviBasajevovi, kterého hlavním cílem je porážka a vytlačení ruského vlivu z oblasti Kavkazu a jeho nahrazení islámským režimem.
- Černá ruka. Je to tajná srbská nacionalistická organizace, která se snaží o realizaci myšlenky vybudování „Velkého Srbska“ a ovládnutí Balkánu.
- Džihád. Jedna z egyptských islámských extrémistických skupin, která je v současnosti rozdělená na původní Džihád pod vedením Abdula al-Zumara a Předvoj vítězství pod vedením Ajmana al-Zawahriho. Jejich cílem bylo svrhnout vládu prezidenta HusníhoMubaraka a přeměnit Egypt na islámský stát.
- ETA (Euskadi ta Askatasuna, Baskická vlast a svoboda). Jejím cílem je vytvoření nezávislého baskického státu.
- GIA (Group IslamicArmé, Ozbrojená islámská skupina). Extrémistická teroristická organizace, které cílem je svrhnout sekulární mocenský režim v Alžírsku a nahradit ho státní mocí, řídící se principy islámu.
- Hamas (Islámské hnutí odporu). Hamas je odnoží islámské organizace Muslimští bratři. Je to skupina, která odmítá jakékoliv kompromisy a dohody mezi Araby a Izraelem a svatou válku považuje za jediný možný prostředek na dosažení svých náboženských a politických cílů.
- Hizballáh (Strana boží, Organizace revoluční spravedlnosti). Snaží se o politické postavení šíitského obyvatelstva v Libanonu, které by odpovídalo jeho početnímu zastoupení v zemi.
- Kahane Chai (Kach). Organizace, cílem které je obnovit biblický stát Izrael pod jejím vedením.
- Kurdská strana pracujících PKK. Organizace založená skupinou tureckých Kurdů, kteří se snaží o vytvoření marxistického státu v jihovýchodní části Turecka.
- Národní osvobozenecká armáda Kolumbie ELN. Stojí za organizováním různých sabotáží a útoků, zaměřených proti naftovému průmyslu a zahraničním podnikatelům v Kolumbii.
- Tygři osvobození tamilského ÍILAMU – LTTE. Je to nejsilnější tamilská skupina založená na Šrí Lance, cílem které je nezávislý Tamilský stát.
- Popular Front forTheLiberationofPalestine PFLP (Lidová fronta za osvobození Palestiny).
- UCK (UshiraClirimatare e Kosoves) Kosovská osvobozující armáda. Byla vybudovaná během války v bývalé Jugoslávii. Jejím prvním cílem byla samostatná republika Kosovo a později připojení k Albánii.
V dnešní době se často dohromady skloňuje terorismus a islámské náboženství. Tento trend je důsledkem skutečnosti, že civilizace západního světa nechápe uplatnění vlastní náboženské ideologie prostřednictvím vraždících útoků. Ideologická motivace vychází z extrémní ideové, rasové, etnické nebo náboženské orientace teroristů. Tyto útoky mohou mít charakter politického protestu nebo symbolický význam.
Na rozdíl od jiných náboženství, Islám představuje velmi těsné spojení mezi duchovním a světským pořádkem, podle kterého je sebevražedná motivace muslimů obdivuhodná a chápaná jako brána do ráje.
Terorismu se daří všude, kde se mu věnuje pozornost. V tomto případě sehrávají média úlohu propagátorů, ať už vědomých nebo nevědomých. Vedle snahy informovat dochází často k nadměrnému šíření strachu směrem k cílové skupině a k šíření propagandy směrem ke stoupencům.
Na prvním místě v boji proti terorismu stojí prevence. Prevenci teroristických útoků se mají věnovat zpravodajské služby států, dostatečně zabezpečené a vycvičené na to, aby hrozbu v podobě teroristického útoku dokázaly identifikovat a ve spolupráci s ostatními bezpečnostními složkami státu se s touto hrozbou dokázaly vypořádat. Česká republika nemá žádnou imperiální či dobyvačnou minulost, která by mohla být pokládána za zdroj možných konfliktů a ani v současnosti nemá na svém území významné cíle, které by se mohly stát potenciálními terči teroristů. V naší zemi je však množství objektů, zničením kterých by teroristé dosáhli efekt zasahující celý středoevropský region. Vzhledem na velmi propracovaná protiteroristická opatření v zemích jako je USA a Velká Británie, budou teroristé nuceni hledat sekundární cíle s nižší úrovní zabezpečení, jako je tomu například u nás nebo na Slovensku. Naše země se stává zranitelnější i díky prudkému rozvoji globalizace. Vstupem do aliance NATO a Evropské unie, jako i vojenskými aktivitami v zahraničních misích se principiálně mění postavení České republiky ve světě.