Radiologie_a_nuklearni_medicina
3.6.2 Nežádoucí účinky jodových kontrastních látek
3.6.2 Nežádoucí účinky jodových kontrastních látek
Nežádoucí účinky jodových kontrastních látek mohou být lokální a systémové.
Mezi lokální komplikace patří zejména bolest v místě aplikace a paravazát při extravaskulárním podání. Následná léčba závisí na druhu a množství kontrastní látky. U malého množství paravazátu není terapie potřebná, u většího paravazátu se doporučuje studený obklad. Chirurgická léčba je indikována pouze ve výjimečných případech.
Systémové komplikace rozdělujeme podle příčiny vzniku na alergoidní a chemotoxické.
- Při alergoidní reakci dochází k uvolnění histaminu a serotoninu. Tato reakce může mít být lehká, kdy dochází k mírnému poklesu tlaku, bronchospazmu a erytému kůže, nebo může být těžká, při které nastává hypotenze, tachykardie, bronchospazmus, laryngeální edém, edém plic nebo křeče.
- Při chemotoxické reakci dochází k přímému ovlivnění určitého orgánu, např. nefrotoxicita, kardiotoxicita, neurotoxicita. Chemotoxická reakce je přímo úměrná množství podané látky a projevuje se pocitem horka, nauzeou a zvracením. Hlavní zásadou snížení chemotoxicity je použití co nejmenšího množství kontrastní látky a ke snížení nefrotoxicity dostatečná hydratace pacienta před vyšetřením i po něm.
Podle doby vzniku reakce rozlišujeme reakce akutní a pozdní.
Akutní reakce se objeví záhy po aplikaci kontrastní látky. Pokud jsou příznaky nevýznamné, stačí zvýšený lékařský dohled. Pokud ale narůstají na intenzitě, je nutná okamžitá léčba, v nejtěžších případech musí být zahájena kardiopulmonální resuscitace. Tyto reakce mohou být:
- lehké (nauzea bez zvracení, bronchospazmus, erytém)
- těžké (laryngeální edém, plicní edém, hypotenze, anafylaktický šok, zástava dechu a oběhu).
Pozdní reakce vzniká více než jednu hodinu po podání.
- Nejčastěji se může vyskytnout vyrážka, bolest hlavy, nevolnost, nauzea, průjmy a třesavka.
- Mezi nejvážnější pozdní reakce patří kontrastní látkou indukovaná nefropatie. Je definována jako zvýšení sérového kreatininu o více než 25 % či 44 µmol/l během 48 hodin oproti hladině před podáním jodové kontrastní látky. Její incidence u jedinců s normální hladinou kreatininu je 0-10 %, u nemocných s rizikovými faktory však její incidence stoupá až na 25 %.
Rizikovými faktory kontrastní nefropatie jsou diabetes mellitus, používání perorálních antidiabetik, dehydratace, kardiální dekompenzace, kumulace kontrastních vyšetření a věk nad 70 let. Zvýšené riziko kontrastní nefropatie představuje též vysoká osmolalita kontrastních látek a jejich časté podávání. Proto je výhodné aplikovat neionické kontrastní látky s nízkou osmolalitou a zamezit opakovanému podání jodových kontrastních látek v krátkých intervalech.
