Rehabilitacni_osetrovatelstvi

3.6.1 Základní polohy

3.6.1 Základní polohy

Poloha supinační (na zádech)

Poloha semisupinační

Poloha na boku

Poloha semipronační (velká boční poloha, Simsova)

Poloha pronační (na břiše)

Fowlerova poloha (sed, polosed)

Ortopnoická poloha

Poloha supinační

Poloha na zádech, nejlépe tolerovaná pacientem. Vyšší riziko vzniku pneumonie a dekubitů v oblasti pat a sacra. Hlava je v mírné flexi; podkládáme ji tak, aby páteř zůstala napřímená, hlava nesmí padat vzad, brada nesmí být přitisknuta k hrudníku.

Horní končetiny:

Paže v různém úhlu abdukce (upažení), střídáme zevní a vnitřní rotaci se středním postavením. Pokud jsou rotace omezené například u starších pacientů, nikdy nepoužíváme plný rozsah pohybu. U polohy lokte střídáme polohu ve flexi (ohnutí) s polohou v extenzi (natažení). Pozor na hyperextenzi. Předloktí polohujeme v supinaci (dlaní vzhůru) střídavě s polohou v pronaci (dlaní dolů). U pacientů po CMP musí převažovat supinační postavení. Zápěstí a ruka - střídáme mírnou dorzální flexi zápěstí (zvednutí hřbetem ruky nahoru), kdy prsty jsou ve flexi (pokrčené), se střední polohou zápěstí s prsty nataženými. Do dlaně můžeme vložit srolovaný ručník nebo měkký molitanový míček. Palec většinou stavíme proti ostatním prstům.

Dolní končetiny:

Dolní končetiny jsou podloženy polštářem do semiflexe v kyčlích i kolenou.

Při extenzi (natažení) končetiny v kyčelním kloubu bráníme nežádoucímu přepadání do zevní rotace (vytočení ven) zakládáním končetiny z vnější strany polohovací pomůckou. Střídáme s polohou v různě velkém úhlu flexe (pokrčení). Je-li tendence ke kontraktuře kyčelního kloubu, podkládáme končetinu ještě pod hýždí.

Je-li kolenní kloub polohován v extenzi (natažení), vždy ho podkládáme do mírné flexe (pokrčení) 10-20°. Tuto polohu střídáme s větší flexí (ohnutím).

Kotník je ve středním postavení (špičky směřují ke stropu), to zajistíme opřením chodidel o desku, bedničku, čelo postele. Není vhodné zahrnovat přikrývku pod matraci (tlakem na nárt vzniká nebezpečí periferní parézy n. peroneus tahem v jeho podélné ose). Paty jsou odlehčeny v antidekubitních botičkách. V případě použití podložního věnečku pod patu je nutno přiměřeně podložit také koleno.

RO_315.JPG

Obrázek 15 - Poloha supinační

Zdroj: Hobzová, 2012

RO_316.JPG

Obrázek 16 - Poloha supinační (na zádech)

Zdroj: Hobzová, 2012

Poloha semisupinační

Je to střední poloha mezi polohou na boku a na zádech. Trup je rotován dozadu a je podepřen polštářem po celé jeho délce. Spodní rameno nesmí být stlačeno.

Horní končetiny:

Spodní horní končetina - rameno v abdukci a zevní rotaci, loket v semiflexi, předloktí v supinaci. Ruka střídá fyziologické a funkční postavení. Svrchní horní končetina leží na těle nebo je podložená za tělem, rameno je ve středním postavení, loket v semiflexi, předloktí v pronaci.

Dolní končetiny:

Spodní dolní končetina - kyčelní kloub je v mírné flexi a zevní rotaci, koleno ve flexi 60 °.

Svrchní dolní končetina má kyčelní kloub v semiflexi a mírné vnitřní rotaci, koleno ve flexi 60 °. Mezi kolena a stehna klademe polštář.

RO_317.JPG

Obrázek 17 - Poloha semisupinační

Zdroj: Hobzová, 2012

Poloha na boku

Trup je kolmo k podložce a hlava podložena v ose. Přiměřeně snížíme horní část lůžka a podkládáme tak, aby byla v prodloužení páteře. Zezadu zakládáme po celé délce polohovací pomůckou (had, válec, klín, deka). Poloha má příznivý antispastický vliv, chrání oblast sacra před dekubity. Tato poloha má také vliv na drenáž bronchopulmonálních sekretů a musí být doplněna pravidelným odsáváním.

Horní končetiny:

Spodní horní končetina - rameno je předsunuto tak, aby na něm nespočívala váha trupu. Paže v různém úhlu abdukce (upaženi), rameno ve flexi 90 °, loket v semiflexi, předloktí v supinaci. Ruka je otočena dlaní nahoru. Může spočívat na polštáři u hlavy nemocného, je-li mu to pohodlné nebo si ji může uložit pod hlavu.

Svrchní horní končetina je položena volně na polštáři, rameno v mírné addukci a flexi, loket v semiflexi, pronace předloktí.

Dolní končetiny:

Spodní dolní končetina - kyčel i koleno jsou v semiflexi. Svrchní dolní končetina je podložena polštářem, kyčel ve flexi 90 °, zevní rotace, koleno ve flexi 90 °, nohy v 0 postavení. Uložena před tělem nemocného, podložena po celé délce včetně špičky (špička nesmí viset přes podložení, opět nebezpečí tahu na n. peroneus. Je možné také podložit jen koleno a oblast kotníku včetně chodidla, bérec zůstává volný.

RO_318.JPG

Obrázek 18 - Poloha laterální (na boku)

Zdroj: Hobzová, 2012

Poloha semipronační (velká boční poloha, Simsova)

Střední poloha mezi polohou na boku a na břiše. Hrudník je podložen polštářem, hlava mírně rotována a také podložena polštářem.

Horní končetiny:

Spodní horní končetina - rameno v abdukci a vnitřní rotaci, loket v extenzi. Svrchní horní končetina je položena na polštáři, který je pod trupem, rameno je v abdukci a flexi, loket v semiflexi, předloktí v pronaci.

Dolní končetiny:

Spodní dolní končetina - kyčel v extenzi, koleno v semiflexi.

Svrchní dolní končetina je podložena polštářem, kyčel ve flexi 90 °, zevní rotace, koleno ve flexi 90 °, nohy v 0 postavení.

RO_319.JPG

Obrázek 19 - Poloha semipronační (velká boční poloha, Simsova)

Zdroj: Hobzová, 2012

Poloha pronační (na břiše)

Jinak také nazývána poloha pronační. Do této polohy ukládáme pacienta při vědomí i pacienta s poruchou vědomí. Tracheostomie či tracheální intubace nejsou kontraindikací. U stavů s nutnou umělou plicní ventilací slouží tato poloha k drenáži plicních sklípků. Pro pacienta je vhodné volit tuto polohu jedenkrát denně. Pokud nemocný toleruje asymetrickou polohu hlavy, střídáme otočení hlavy vpravo a vlevo. Je-li otočena na stranu, nesmí být podložena polštářem. Pokud pacient netoleruje asymetrickou polohu hlavy - hlava je opřena o čelo. Je vhodné její mírné podložení např. složeným ručníkem, aby nemocný mohl dýchat. Hrudník může být podepřen polštářem, který brání bolestivému prohnutí v bederní páteři. Břicho a pánev leží volně.

Horní končetiny:

a/ je-li hlava v symetrické poloze:

- obě paže položené u hlavy, lokty ohnuté do pravého úhlu (tzv. „svícen“),

- obě paže podél těla vzad, lokty natažené, dlaně nahoru. Podložením pod rameny zabráníme nadměrné vnitřní rotaci (vtočení dovnitř).

b/ je-li hlava v asymetrické poloze:

- na obličejové straně je paže vysunuta vzhůru k hlavě, loket ve flexi (ohnutý). Je možné také podsunout hřbet ruky pod čelo.

- na straně záhlaví je paže podél těla vzad, loket natažený, dlaň nahoru. Podložením pod ramenem zabráníme nadměrné vnitřní rotaci.

Dolní končetiny:

Jsou v extenzi (natažení) v kyčelních i kolenních kloubech. Špičky volně visí přes okraj matrace, je-li tam místo. Jinak je nutné podložit nárty tak, aby špičky volně visely přes podložení jinak (opět nebezpečí vzniku parézy n. peroneus). Podkládáním bérců střídáme různé stupně flexe v kolenních kloubech. Distální část bérce a noha je podložena tak, aby prsty nedosahovaly na podložku. DK mohou být i v pozici „nakročení“.

RO_320.JPG

Obrázek 20 - Poloha pronační (na břiše)

Zdroj: Hobzová, 2012

RO_321.JPG

Obrázek 21 - Poloha pronační (na břiše)

Zdroj: Hobzová, 2012

Polosed, sed (Fowlerova poloha)

Tato poloha je užívána u pacientů s onemocněním srdce a plic a po břišních operacích. Je to nejčastěji užívaná léčebně-preventivní poloha, u starších nemocných ohrožených zánětem plic, při dlouhodobém ležení. Pacient sedí nebo je v polosedu. Horní část lůžka je v úhlu 30 – 90 °. Dle velikosti úhlu dělíme Fowlerovu polohu na mírnou, střední a vysokou (30 °, 45 °, 60-90 °). Vždy je třeba se přesvědčit, zda je bederní oblast zad pacienta přímo nad bodem ohnutí lůžka. Tato poloha vyžaduje umístění pomůcek na místa nejvyššího tlaku – pod hýždě a kostrč, pod hlavu a šíji, pod bedra a dolní končetiny.

Poloha může být zaujímána na lůžku nebo ve vozíku, který je příslušně nastaven (zakloněná zádová opěrka, podpěra hlavy, pozvednuté stupačky, podpěra lýtek). Vozík musí být individuálně upraven a nastaven potřebám pacienta. Hlava a krk jsou podepřeny polštářem, loket a předloktí také. Paže v semiflexi, mírné abdukci, mírné zevní rotaci v ramenních kloubech. Loket je ve flexi 90 °. Zápěstí i ruka ve středním postavení. Trup zprvu 30–45° flexe, postupně zvyšujeme. Možnost opustit lůžko, a to i na krátký čas má pro pacienta nesmírnou cenu. Přispívá to ke stimulaci a motivaci pacienta. V prvních dnech tráví pacient mimo lůžko jen krátkou dobu, kterou postupně prodlužujeme asi na jednu hodinu.

Postupně přistupujeme k nácviku aktivního sedu. Pacient se opírá o zvednutou zádovou část lůžka. Pokud neudrží hlavu v ose, musíme podložit záhlaví. Hlava nesmí padat vzad. Sesouvání nemocného bráníme opřením chodidel o bedničku, desku, čelo lůžka. Kolena vždy podkládáme do mírné flexe.

RO_322.JPG

Obrázek 22 - Fowlerova poloha

Zdroj: Hobzová, 2012

RO_323.JPG

Obrázek 23 - Fowlerova poloha

Zdroj: Hobzová, 2012

Ortopnoická poloha (sed s fixací pomocných dýchacích svalů)

Nemocný sedí na lůžku s podloženým stolkem, deskou, která umožní fixaci paží. Nebo pacient sedí v lůžku se spuštěnými dolními končetinami (odtok krve do dolních končetin vede ke snížení žilního návratu do přeplněného plicního řečiště) a vloženým stolkem k fixaci paží nebo je fixuje o pelest. Polohu lze provést též na židli s fixací horních končetin o opěradlo druhé židle, o kolena nebo o stůl. Tato poloha zlepšuje plicní ventilaci, vsedě se zvyšuje vitální kapacita plic, umožní zapojení pomocných dýchacích svalů. Je užívána u pacientů s levostranným srdečním selháváním s plicním městnáním, s chorobami plic, při dušnosti.

Antiedematózní poloha rukou

Používá se k prevenci edémů. Ruce jsou vyvýšené, podložené. Je dobré vkládat do dlaní RHB pomůcky.