Rehabilitacni_osetrovatelstvi
10.2 Balneologie
10.2 Balneologie
Balneologie je nauka o lázeňství, je to lékařský obor využívající přírodní léčivé zdroje a speciální léčebné metody. Účinky těchto postupů potencují i klimatické podmínky a sluneční záření.
Balneologie má význam v oblasti primární a sekundární prevence, v terapii akutních a chronických nemocí a vývojových vad. Významná je i funkce sociální a edukační. V České republice i v Evropě má lázeňství dlouhodobou tradici. První zmínky o některých léčebných procedurách sahají do dob před naším letopočtem. Největšího rozkvětu dosáhl obor s rozvojem přírodních věd v 18. a 19. století.
Přírodní zdroje a jejich dělení
Přírodními léčivými zdroji jsou vody, peloidy a plyny. Aby tyto substance mohly být označeny za přírodní a léčivé, musí splňovat určitá kritéria. Vznikly pouze působením přírodních sil a jejich vlastnosti jsou stálé. Účinnost lze prokázat vědeckými postupy.
Vody lze dělit podle fyzikálních vlastností (teplota, stupeň radioaktivity, osmotický tlak) a podle látek, které obsahují.
Podle teploty rozlišujeme vody s přirozenou teplotou vyšší než 25 °C, které se označují za termální, vlažné vody mají teplotu 20-25 °C, teplé 25-35 °C, horké více než 42 °C. Vykazují-li vody radioaktivitu způsobenou radonem, označují se jako radonové radioaktivní vody. Podle osmotického tlaku se dělí na hypotonické, izotonické a hypertonické.
Za přírodní minerální vody jsou tradičně považovány léčivé vody obsahující alespoň 1 g rozpuštěných pevných tuhých látek na 1 litr vody, pokud mají obsah nižší než 1 g, označují se jako velmi slabě nebo slabě minerální. Dříve se pojmenování vody dělalo podle převládajících iontů např. hydrouhličitanová vápenato-hořečná voda. Nově se minerální vody označují podle vyhlášky o přírodních léčivých zdrojích: teplice, kyselky, zemité vody, alkalické vody, slané vody, hořečnaté, jodové, sirné radonové, chloridovápenaté.
Teplice, které jsou slabě mineralizované a užívají se ke klasické termoterapii a hydroterapii hlavně pohybové soustavy. Příklady využití:
- onemocnění pohybového ústrojí - poruchy pohybového aparátu zánětlivého a degenerativního původu, vertebrogenní syndromy, onemocnění svalů, vazů a šlach, stavy po úrazech a operacích pohybového ústrojí, vrozené ortopedické vady, skoliózy, juvenilní chronická artritida,
- onemocnění nervová - stavy po mozkových příhodách, stavy po operacích páteře a mozku, roztroušená skleróza, vrozená obrna, dětská mozková obrna, hybné poruchy po zánětech mozku a míchy, svalová onemocnění,
- kontraindikace: infekční nemoci, nemoci v akutním stádiu, klinické známky oběhového selhání, maligní arytmie, stavy po hluboké trombóze a tromboflebitidě, labilní a dekompenzovaný diabetes mellitus, opakující se profuzní krvácení, kachexie, zhoubné nádory, neléčená epilepsie, psychózy a duševní poruchy, závislost na návykových látkách, nesoběstačnost, těhotenství, nehojící se kožní defekty, hypertenze.
Kyselky obsahují rozpuštěný CO2 více než 1g/l. Při zevní aplikaci způsobují změnu prokrvení kůže a reflexní cestou i svalů a vnitřních orgánů. Při vnitřním užití ovlivňují funkce trávicího ústrojí.
Zemité vody obsahují HCO3, Ca2+, Mg2+, při vnitřním užití působí spasmolyticky, zvyšují diurézu, mění pH moči, užívají se k léčbě dýchacího, trávicího a vylučovacího ústrojí.
Alkalické vody obsahují Na+, K+, HCO3. Při vnitřním užití mění pH žaludečního obsahu, ovlivňují vylučování žluči, snižují glykémii a glykosurii. Při inhalaci snižují viskozitu hlenu.
Slané vody lze užít ke kloktání, výplachům, inhalaci. Vnitřně je nelze podávat hypertonikům a pacientům se srdečním selháním.
Hořečnaté vody se uplatňují v těhotenství, rekonvalescenci, kardiorehabilitaci. Mají také projímavé účinky.
Chloridovápenaté vody mají protizánětlivý účinek, při vnitřním užití jsou zdrojem vápníku, což má význam při léčbě osteoporózy.
Jodové vody mají protizánětlivé, antisklerotické účinky, snižují viskozitu hlenu. Při léčbě pohybové soustavy se užívají jako koupele hypertermické. Lze je též užívat k inhalacím. Uplatňují se v léčbě gynekologických onemocnění, aterosklerózy, hypertenze.
Sirné vody mají laxativní účinek. Užívají se při léčbě kožních nemocí a osteoartrózy.
Železnaté vody podporují tvorbu hemoglobinu.
Radonové vody se užívají v léčbě revmatických chorob, onemocnění pohybové soustavy, cévních onemocnění, při postižení periferních nervů.
Způsoby použití léčivých vod:
- hydroterapie (lázeň hypotermní, izotermní a hypertermní), dobrý efekt má spolu s kinezioterapií prováděnou v izo nebo lehce hypertermní vodě, usnadňuje pohyby,
- koupele mohou být doplňovány podvodní masáží (stimulace konkrétních partií silným proudem vody),
- střídání teplé a studené vody se užívá ve formě skotských střiků či při nožních koupelích,
- perličková koupel ve vodě, do níž je vháněn stlačený vzduch přes tzv. perličkový rošt, při této proceduře je využíváno jemného taktilního dráždění s následným zklidněním a celkovou relaxací,
- vířivá koupel s masáží končetin a trupu vířící vodou, teplota vody 33-36 °C, při této proceduře je využíváno kombinace účinku tepla a silného mechanického účinku vířící vody,
- sedací koupel - dochází k prokrvení pánevních a břišních orgánů,
- přísadové lázně,
- uhličité koupele se řadí mezi hypotermické lázně. Saturovaná voda se smíchá s přiměřeným množstvím teplé až horké vody, aby byla dosažena požadovaná výsledná teplota koupele. Uhličitá koupel má větší účinnost při nižší teplotě vody, proto teplota vody postupně klesá. Po koupeli se pacient osprchuje a dle diagnózy může odpočívat v suchém zábalu. Dochází k výraznému prokrvení kůže, poklesu krevního tlaku a klesá citlivost receptorů pro chlad, stoupá citlivost receptorů tepla. Jsou indikovány při poruchách periferního prokrvení, chlopenních vadách, poruchách prokrvení CNS, špatně se hojících ranách, při zánětlivých revmatických onemocněních.
- irigace,
- inhalační léčba,
- pitná léčba (vnitřní balneace) - množství vypité minerální vody se pohybuje podle diagnózy a stavu nemocného, obyčejně od 3/4 litru denně rozdělených do několika dávek. U nemocných s močovými kameny a chronickými záněty močových cest je snaha naučit je pít tak, aby ve zvýšeném příjmu tekutin, který je významným preventivním faktorem u těchto chorob, pokračovali také doma.
Peloidy jsou látky vzniklé v přírodě geologickými pochody. Dělíme je na humolity a bahna.
- Humolity jsou převážně složeny z organických látek a patří sem rašeliny a slatiny:
a) Rašeliny – základem je rašeliník Sphagnum. Vznikají nad hladinou spodní vody a jsou převážně zavlažovány srážkovou vodou. U nás jsou na Třeboňsku, Šumavě v Slavkovském lese.
b) Slatiny vznikají z rákosu, orobince, ostřic a jsou zavlažovány podzemní vodou.
- Bahna jsou anorganickým sedimentem řek, jezer a mořských zálivů.
Způsoby použití peloidů:
- pro své schopnosti udržet teplo se užívají ve formě zábalů, koupelí,
- lokální aplikace - vaginální tampóny,
- Parafango – smíchání peloidů s parafinem,
- přírodní léčivá sirno-železnatá slatina - jedná se o zvláštní druh zeminy se specifickým lehce sirným pachem, obsahuje jednak anorganické součásti (specifické minerály, jílovité částice, štěrk a písek) a jednak organické součásti (zejména rostlinné zbytky v různém stadiu zvláštního typu rozkladu, tzv. slatinění), slatina je před aplikací podrobena řadě balneotechnických úprav probíhajících pod přísnou laboratorní kontrolou, slatinné procedury se podávají především jako zdroj tepla a zejména v případě gynekologických slatinných procedur je důležitý i léčebný efekt obsažených sloučenin síry na kůži a sliznice,
- slatinný zábal - slatina v polotuhé konzistenci je aplikována na předepsaná místa tělesného povrchu, zábalová slatina má teplotu 42-44 °C, v případě gynekologických obtíží na oblast břicha, podbřišku a zad. Pacientka je po nanesení slatiny zabalena do vícevrstevného látkového obalu, v němž se intenzívně zahřeje,
- zábal může být v případě gynekologických pacientek spojen s podáním tzv. slatinného tamponu, kdy je do pochvy aplikována zcela speciálně připravená slatinná pasta, která se po skončení procedury vyplachuje.
Přírodním zdrojem je plyn, který vyvěrá z podloží (zřídelní plyn) nebo je separovaný z uhličité minerální vody. Užívá se suchým uhličitým koupelím, k podkožní insuflaci, k pneumopunktuře. Využití zřídelního plynu je široké, užívá se například při léčbě pohybové soustavy, v gynekologii.
Způsoby použití léčivých plynů:
- Gynekologická plynová koupel - pacientka sedí na aplikačním zařízení, které připomíná bidet, do něhož přitéká přírodní léčivý plyn s obsahem oxidu uhličitého (je těžší než vzduch a chová se podobně jako voda, tj. vytváří hladinu, přetéká). 
Obrázek 1 Aplikační zařízení pro gynekologickou plynovou koupel
Zdroj: VONDRÁČKOVÁ, 2011
- Plynové injekce - přírodní léčivý plyn s obsahem oxidu uhličitého se vpichuje do předepsaných míst podkoží za podmínek dodržování pravidel dezinfekce, antisepse a sterility - procedura patří mezi tzv. reflexní léčbu, kdy aplikovaný plyn podráždí příslušnou projekční zónu a způsobí reakci v podobě změn funkcí příslušného vnitřního orgánu.
Klimatická léčba vhodně doplňuje lázeňský pobyt. V některých oblastech je klima natolik příznivé, že mohlo být uznáno za přírodní léčivý zdroj. Kombinace tlaku a teploty, vlhkosti, proudění vzduchu, slunečního záření, radioaktivity, čistoty ovzduší jsou sledované a hodnocené parametry. Klimatoterapie je s výhodou doplňována pohybovou terapií a má význam zejména při léčbě onemocnění dýchacího systému.
Speleoterapie je soubor léčebných metod, jejichž základem je využívání mikroklimatu podzemního prostředí. Tím zpravidla bývají krasové jeskyně, případně jiné podzemní prostory splňující přísné podmínky. Pro účely speleoterapie musí potřebné mikroklimatické poměry podzemního prostředí splňovat tyto podmínky:
- stálá vlhkost,
- zanedbatelné proudění vzduchu,
- zajištění výměny vzduchu,
- prostředí bez mikrobů, prašných částic a alergenů,
- prostředí bez mykotických částic (plísní a hub),
- pH interiéru podzemních prostor nemá přesahovat 5,5 (do této hodnoty je zachována baktericidní nebo alespoň bakteriostatická funkce aerosolu),
- vysoký obsah negativních iontů (tím je mimo jiné zajištěna tzv. “samočistící schopnost“ podzemních prostor,
- nepřítomnost ozonu,
- radioaktivita podzemního prostředí je většinou různá, koncentrace radonu by se měla pohybovat do 1000Bq/m3.
Speleoterapie je indikována u těchto onemocnění:
- asthma bronchiale,
- senná rýma,
- opakované bronchitis,
- opakované záněty hrtanu a průdušnice – laryngotracheitis,
- opakované pneumonie,
- opakované záněty hrtanu – laryngitis,
- opakované záněty průdušnice – tracheitis,
- atopický ekzém s opakovanými nemocemi dýchacích cest,
- sinusitis maxillaris recidivans,
- CHOPN.
Indikace k lázeňské léčbě
Indikace se řídí vyhláškou č. 267/2012 Sb. Indikační seznam pro lázeňskou léčebně rehabilitační péči o dospělé, děti a dorost.
Lázeňská léčebně rehabilitační péče je poskytována ve zdravotnických zařízeních, která se nacházejí v místě výskytu přírodního léčivého zdroje nebo na území s klimatickými podmínkami příznivými k léčení, a při poskytování péče jsou využívány přírodní léčivé zdroje nebo klimatické podmínky.
Lázeňská léčba jako nezbytná součást léčebného procesu je za určitých podmínek hrazena zdravotními pojišťovnami buď jako komplexní (KLP), nebo příspěvková lázeňská péče (PLP). Komplexní lázeňská péče je pobyt, při němž zdravotní pojišťovny hradí lázeňskou léčbu, ubytování i stravu. U příspěvkové lázeňské péče hradí zdravotní pojišťovny pouze lázeňskou léčbu. Oba typy těchto pobytů trvají minimálně 3 týdny. Která onemocnění konkrétně jsou předmětem lázeňské léčby, upravuje seznam vydávaný Ministerstvem zdravotnictví ČR.
Délka základního léčebného pobytu u dospělých je stanovena na 21 dní, u dětí a dorostu na 28 dní. Je-li lázeňská léčebně rehabilitační péče poskytnuta jako komplexní, může vedoucí lékař zdravotnického zařízení poskytovatele lázeňské léčebně rehabilitační péče u vyznačených indikací podle konkrétního stavu pojištěnce navrhnout její prodloužení. Prodloužení i jeho délka podléhají souhlasu revizního lékaře příslušné zdravotní pojišťovny.
Osobám dorostového věku lze výjimečně, a to se souhlasem rodičů, poskytnout lázeňskou léčebně rehabilitační péči i ve zdravotnických zařízeních určených pro dospělé.
Před lázeňskou léčbou vystaví lékař Návrh na lázeňskou léčebně rehabilitační péči o dospělé, děti a dorost. V návrhu se uvede:
a) indikace, na jejímž základě se pojištěnci navrhuje poskytnout lázeňskou léčebně rehabilitační péči,
b) souhrn vedlejších nemocí pojištěnce a pravidelná medikace,
c) výška a hmotnost pojištěnce, jeho závislost na návykových látkách a nikotinu,
d) EKG, pokud se jedná o pojištěnce staršího 40 let,
e) vyšetření uváděná v záhlaví u jednotlivých indikačních skupin,
f) jednoznačné stanovisko internisty nebo geriatra ke schopnosti pojištěnce absolvovat lázeňskou léčebně rehabilitační péči, pokud se jedná o pojištěnce staršího 70 let nebo polymorbidního nemocného,
g) jednoznačné stanovisko dětského lékaře nebo praktického lékaře pro děti a dorost ke schopnosti absolvovat lázeňskou léčebně rehabilitační péči s přihlédnutím k celkovému stavu pojištěnce a typu navrhované lázeňské léčebně rehabilitační péče, pokud se jedná o dítě,
h) jednoznačné stanovisko klinického onkologa, radiačního onkologa, dětského onkologa a hematologa, onkogynekologa nebo onkochirurga ke schopnosti pojištěnce absolvovat lázeňskou léčebně rehabilitační péči, pokud se jedná o onkologicky nemocného.
Literatura:
KOLÁŘ, P. Rehabilitace v klinické praxi. Praha: Galén, 2010. 713 s. ISBN 978-80-7262-657-1.