Rehabilitacni_osetrovatelstvi
1.2 Vliv imobility a inaktivity na lidský organismus
1.2 Vliv imobility a inaktivity na lidský organismus
Imobilita je stav, kdy dochází vlivem nemoci nebo úrazu k přechodné nebo trvalé ztrátě či omezení pohybových schopností, z důvodu postižení pohybového a vnitřního systému.
Inaktivita znamená omezení pohybových a psychických schopností vlivem poruch v oblasti psychiky.
Dočasná krátkodobá imobilita je stav, kdy po vynuceném krátkodobém klidu na lůžku a běžné rehabilitaci nedochází k závažným změnám.
Dočasná dlouhodobá imobilita je příčinou závažných komplikací a sekundárních změn, na nichž se významně podílí zejména nedostatečná ošetřovatelská péče a rehabilitace.
Obrázek 1 Ukázka špatné praxe, zanedbaná ošetřovatelská péče a následná rehabilitace u pacienta po kolenní endoprotéze
Zdroj: JAHODA, 2010
Obrázek 2 Ukázka špatné praxe, zanedbaná ošetřovatelská péče a následná rehabilitace u pacienta po kolenní endoprotéze, stav před amputací končetiny
Zdroj: JAHODA, 2010
Obrázek 3 Ukázka špatné praxe, zanedbaná ošetřovatelská péče, dekubitus v sakrální oblasti
Zdroj: JAHODA, 2010
Trvalá imobilita je stav, kdy po závažném onemocnění, či úrazu nebo při těžkém vrozeném postižení, dojde k výpadku motorických funkcí různého rozsahu. Stupeň závislosti je dán závažností a rozsahem postižení, věkem, konstitucí pacienta, kvalitou ošetřovatelské a následné rehabilitační péče, dostupností technických pomůcek a psychickým stavem postiženého.
Imobilita nepříznivě ovlivňuje všechny systémy lidského těla a způsobuje komplikace, které mohou ohrozit život pacienta. Sekundární změny život neohrožují, způsobují však trvalé následky v oblasti pohybové i psychické, zhoršují stav jedince, stupeň závislosti a tím i kvalitu života postiženého a jeho rodiny.
Tabulka 1 Komplikace z imobility
Příčina |
Reakce |
Následky | |
Respirační systém |
Nedostatečná ventilace, neschopnost vykašlávat |
Hromadění sekretu |
Pneumonie, atelektázy |
Kardiovaskulární systém |
Nehybnost DK, nedostatečný návrat žilní krve |
Žilní městnání, tromboflebitidy |
Embolie |
Zažívací trakt |
Snížená funkce střeva, obtíže s defekací |
Obstipace |
Ileus |
Močový systém |
Nedostatečný odtok moči, nedokonalé vyprázdnění močového měchýře |
Záněty, urolithiázy |
Septický stav |
Kůže |
Dlouhodobý tlak, trofické změny |
Ischémie v místě tlaku, dekubit, infikování |
Septický stav |
Tabulka 2 Sekundární změny z imobility
Příčina |
Reakce |
Následky | |
Pohybový systém |
Dlouhodobé flekční uložení končetin |
Zkrácení svalů, kontraktury |
Nepříznivé postavení kloubu, deformity, omezení hybnosti až ankylózy |
Dlouhodobé přetažení svalů, tlak |
Hypotrofie, atrofie |
Výrazné oslabení svalové síly až funkce mnohdy definitivní | |
Dlouhodobá nehybnost |
Endokrinní a metabolické změny |
Osteoporóza, lomivost kostí | |
Psychika |
Nedostatek podnětů a sociálních kontaktů, strach, úzkost |
Změny chování, negativizmus, regrese, agresivita, rezignace |
Změna osobnosti, rozvoj, urychlení aterosklerózy, demence |
Prevence komplikací a sekundárních změn:
- polohování a změny poloh,
- vertikalizace,
- pasivní pohyby,
- dechová cvičení,
- aktivní cvičení (isotonická, izometrická a cvičení na rozsah pohybu v kloubech),
- péče o kůži a osobní hygiena,
- péče o vyprazdňování,
- dietoterapie, pitný režim,
- aktivace fyzická i psychická,
- výcvik soběstačnosti.
Obrázek 4 Ukázka správné praxe, pečlivé polohování těla i jednotlivých částí těla
Zdroj: MATOLÍNOVÁ, 2011
Obrázek 5 Ukázka správné praxe, pečlivé polohování dolních končetin s užitím správných pomůcek
Zdroj: MATOLÍNOVÁ, 2011
Obrázek 6 Ukázka správné praxe, užití pneumatické bandáže na lymfodrenáž, podpora venózního návratu.
Zdroj: MATOLÍNOVÁ, 2011
Obrázek 7 Ukázka správné praxe, provádění pasivních pohybů dolní končetiny
Zdroj: MATOLÍNOVÁ, 2011
Obrázek 8 Ukázka správné praxe, mobilizace periferních kloubů s aproximací (aproximace – přiblížení kloubních plošek uvnitř kloubu)
Zdroj: MATOLÍNOVÁ, 2011
Mezi pacienty nejvíce ohrožené imobilizačním syndromem patří:
- pacienti s poškozením mozku a míchy, incidence komplikací u nich je až 80%,
- pacienti se sníženým stavem vědomí, pacienti v bezvědomí a pacienti tlumení,
- u pacientů podvyživených, zejména při nedostatku bílkovin, vitamínu C v potravě,
- pacienti staří, zejména nad 85 let věku,
- pacienti upoutaní na lůžko či na vozík, zejména pokud jsou odkázáni na cizí pomoc.
Tolerance aktivity
U pacientů se snažíme určit míru aktivity, kterou dobře tolerují, abychom dokázali odhadnout, kolik síly a vytrvalosti mají. Takové hodnocení je důležité při povzbuzování, při zvyšování zátěže. Orientujeme se zejména podle srdeční frekvence, pravidelnosti rytmu a síly srdečního stahu. Aktivitu vždy přerušujeme, pokud frekvence srdeční stoupne o 20 tepů za minutu nad výchozí, při nepravidelném rytmu srdečním, při slabém pulzu, při bolesti na hrudi. Pokud pacient aktivitu dobře toleruje, zvýšená frekvence srdeční se upraví do 5 minut na výchozí. U pacientů s respiračními obtížemi určujeme míru aktivity v závislosti na frekvenci, hloubce a rytmu dýchání. Dyspnoe, snížená frekvence a nepravidelné dýchání jsou jasnými indikacemi k ukončení prováděné aktivity.