Rehabilitacni_osetrovatelstvi
11.7 Diskuze a doporučení pro praxi
11.7 Diskuze a doporučení pro praxi
V ČR doposud nebyla stanovena jednotná definice pádu. Pro zavedení pádového managementu je jasná definice (specifická pro dané zařízení) zcela nezbytná. Všichni členové ošetřovatelského týmu s ní musí být obeznámeni. Velmi důležité je si uvědomit, zda mezi pády řadíme také skutečnosti, kdy pacient pád nedokončil – byl zachycen, eventuálně, zda zařízení hlásí i pád, kdy pacient nebyl zraněn. Obě skutečnosti mají velký význam pro jednotnou evidenci.
Pro hodnocení rizika pádu se užívají různé hodnotící škály. Zařízení či oddělení ji volí podle charakteru svých pacientů tak, aby byla co nejefektivnější, zároveň rychlá a srozumitelná. Stejně důležité, jako je označení vyššího rizika pádu, je i snížení rizika pádu pacienta. Hodnocení rizika pádu by mělo být součástí překladové nebo propouštěcí ošetřovatelské zprávy.
Polypragmazie – podávání mnoha léků současně (VOKURKA, 2002). Většina seniorů zvláště v lůžkových zařízeních užívá velké množství léků (často z indikačních skupin sedativa, hypnotika, analgetika, diuretika, kardiaka) (BARANZINI, 2009). Medikaci určuje lékař, ale často se stává, že v důsledku zejména nedostatečné informovanosti o předchozí zavedené farmakoterapii není léčba zavedena správně (nedostatečná, nadbytečná medikace, užívání více léků se stejným účinkem, vzájemně se ovlivňujících léků atd.). Také je třeba vzít v úvahu léky volně prodejné a léky, které si pacient/klient bere bez našeho vědomí. Otázkou zůstává, do jaké míry máme právo pacienta/klienta omezovat v užívání léků, které si ordinuje sám, ukládá si je do svého nočního stolku.
Princip zavedené netrestající politiky je nesmírně důležitý pro pěstování vzájemné důvěry a otevřenosti. Na druhou stranu pocit osobní odpovědnosti je nedílnou součástí pádového managementu. S tím souvisí, ale její relativně přesné vymezení jako součást pracovní náplně.
Systémy značení rizikového pacienta jsou různé. Pokud mají být efektivní, všichni členové týmu se systémem musí být seznámeni. Značení by mělo být umístěno tak, aby bylo snadno viditelné a alarmující pro celý tým. Musí být aktuální. Informace o riziku pádu je součástí dokumentace, při předávání služby dochází k informování ústnímu i písemnému. V zařízeních, kde jsou prakticky všichni pacienti rizikoví, je třeba odlišovat míru rizika.
Zavedení standardu „Riziko pádu“ s definicí pojmů, příčin, rizik, preventivních opatření a kompetencí je nezbytnou součástí pádového managementu. Všichni členové ošetřovatelského týmu s ním musí být řádně seznámeni a dodržovat jej.
Velkým problémem je pád pacienta na vytřené podlaze. Při bližším zkoumání jsme zjistili, že sice většina zaměstnanců uvádí, že ví, kdo je odpovědný, ale velmi se liší ve výčtu konkrétních odpovědných osob (sestra, úklid, ošetřující personál, zařízení, rehabilitační pracovník, ředitel, vrchní sestra). To považujeme za nebezpečnější stav, než kdyby uvedli, že nevědí. Ošetřující personál hodnocených zařízení nemá znalosti o konkrétní odpovědnosti spojené s pádem na mokré podlaze. Toto zjištění považujeme za alarmující. Samozřejmě zdravotní zařízení či ředitel nese odpovědnost. Dle našeho názoru, za čistotu a úklid odpovídá pracovník úklidu, pokud je řádně vyškolen a je-li v jeho pracovní náplni zajistit bezpečí podlah pro všechny osoby. Pokud si pracovník bude vědom své konkrétní odpovědnosti, bude při práci mnohem obezřetnější. Pokud za pád bude jednoznačně odpovědná sestra, bude jistě mnohem ostražitější a bude si daleko více všímat postupů úklidového pracovníka (zajistit suchý pruh pro bezpečný průchod, bezprostřední úklid nečistot a vody z venku, suché podlahy v koupelnách, toaletách a další). Neznalost konkrétní odpovědnosti za mokrou podlahu považujeme za jeden z největších nedostatků pádového managementu hodnocených zařízení. V žádném ze standardů „Riziko pádu“ není odpovědnost vyznačena (JAHODOVÁ, 2007).
Velmi rizikovým faktorem je i stav kompenzačních pomůcek – opotřebované násadce berlí, nefungující kolečka, nedotažené šroubky. Riziko představují i neindividualizované pomůcky – špatná výška chodítka či berlí.
Dodržování pitného režimu patří mezi zcela základní ošetřovatelskou péči. Množství přijatých tekutin je často závislé také na kvalitě podávaných nápojů. Senior by neměl být odkázán jen na čaj a ranní kávu. V zařízeních, kde hlavními klienty jsou senioři, by nákup vhodných nápojů měl být samozřejmostí.
Další problém vidíme i v systému umisťování pacientů. Zdravotní stav by měl být vždy rozhodující. Pro kvalitní péči nesvědčí, pokud vysoce rizikový pacient vyžadující zvýšenou péči a dozor je uložen na pokoj, který je pro sestru vzdálený. Toto mohou být vážné důsledky rostoucí komercionalizace zdravotnictví. Z výsledků je patrno, že v soukromém zařízení je pro umístění pacienta rozhodující jeho přání, což svým způsobem samo o sobě může být označeno jako rizikový faktor (JAHODOVÁ, 2007).
Při poskytování péče je vždy důležité sledování psychického stavu pacienta, jeho cítění a naladění.
U sester na plný úvazek předpokládáme větší znalost problematiky pádů na daném pracovišti. Sestra na zkrácený úvazek má složitější přístup ke školení (není přítomna na pracovišti), není tak často konfrontována s touto problematikou a také není tak sžita s pracovištěm.
Velké riziko spatřujeme v oblasti sociálních služeb, kde kvalifikovaného personálu ubývá z důvodu šetření finančních prostředků. Proškolenost ostatního personálu je v mnoha směrech alarmující. Tento trend je zcela v rozporu se současnou strategií pádového managementu, která je založena na předpokladu multifaktoriálního ovlivnění pádovosti a program prevence a snižování počtu pádů a následků vyžaduje multidisciplinární přístup.
Výzkum potvrzuje, že každé zařízení by mělo vyčlenit pracovníka, který pravidelně hodnotí a přehodnocuje kulturu bezpečí daného pracoviště a je nezbytným článkem pro koordinaci interdisciplinární spolupráce, pro udržování vstřícné komunikace. Nezbytnou podmínkou bezpečného prostředí je personální politika začínající plným stavem zaměstnanců, jak potvrzují i závěry Joint Commission Resources (JOINT COMMISSION RESOURCES, 2007).
Dobrá znalost proměnných přispěje ke zkvalitnění ošetřovatelské péče - vytvoření bezpečného prostředí pro pacienta/klienta ve zdraví a nemoci. Umožní formování profesionálních dovedností nejen všeobecných sester a lékařů, ale také ostatních členů ošetřovatelského týmu. Na nich v mnohém závisí úroveň našeho ošetřovatelství a zdravotnictví. Obrovský důraz je třeba klást na skutečnost, že většina probíhajících výzkumů se týká zdravotních zařízení, kde se dá očekávat kvalifikovanost personálu. Studie ukázala, že je třeba se zaměřit na různé typy zařízení lišících se nejen zaměřením a právní subjektivitou, ale i skladbou ošetřovatelského týmu.
Multidisciplinární tým sebou nese nutnost přizpůsobení edukačního schématu jeho složení. Je třeba akceptovat rozdílnou úroveň znalostí problematiky pádu jednotlivých odborností týmu. Zaměřit se i na zcela banální otázky, má svůj význam. Dobrým příkladem může být odpovědnost za pád na právě vytřené podlaze či odpovědnost za stav kompenzačních pomůcek.
Žádné zařízení není schopné monitorovat a eliminovat všechna rizika. Každá nová skutečnost nutně přináší jiná rizika, celý proces se dá označit za dynamický, neustále se měnící a vyvíjející. Minimalizace či eliminace části rizik je součástí závazných ošetřovatelských standardů, norem, směrnic, řádů. Značnou část rizik je schopna eliminovat profesní ostražitost a autentická přítomnost ošetřujícího personálu. Obě veličiny je třeba na pracovišti maximálně podporovat a rozvíjet. Efektivita je závislá na zdravém pracovním prostředí, kvalitním pracovním týmu a kvalitním managementu.