Rehabilitacni_osetrovatelstvi

1.1 Rehabilitační ošetřovatelství, rehabilitace, vymezení pojmů

1.1 Rehabilitační ošetřovatelství, rehabilitace, vymezení pojmů
 
 
Na 1. evropské konferenci WHO o ošetřovatelství ve Vídni 1988 bylo konstatováno, že ošetřovatelství zahrnuje péči v době nemoci a rekonvalescence, zabývá se fyzickými, duševními i sociálními důsledky nemocí a úrazů i umíráním.
V ošetřovatelské praxi je důležitá týmová spolupráce. V oblasti péče o těžce zdravotně postižené a geriatrické pacienty, kteří jsou ohroženi negativními důsledky imobility, je naprosto nezbytná spolupráce sester a rehabilitačních pracovníků (fyzio a ergo terapeutů). Při ošetřování těchto pacientů sestry uplatňují řadu rehabilitačních prostředků jako preventivní opatření proti vzniku komplikací a sekundárních změn. Rehabilitační ošetřovatelství je součástí komplexní ošetřovatelské péče. Názvosloví (rehabilitační ošetřovatelství versus rehabilitační ošetřování) je stále diskutované, někteří autoři nepovažují za vhodné užívat termín rehabilitační ošetřovatelství. Ošetřovatelství je obor v systému zdravotní péče, má svou teorii, praxi i výzkum. Rehabilitační ošetřování není nový obor, je to způsob práce s uplatňováním rehabilitačních prostředků v rámci ošetřování.
 
Rehabilitace je široký soubor společenských opatření vztahujících se k péči o postižené jedince po všech stránkách s cílem jeho společenského a pracovního znovuzařazení.
 
Cílem komplexní rehabilitace je co nejrychlejší resocializace zdravotně postiženého jedince, zajistit jeho návrat k rodině, do společnosti, umožnit pracovní začlenění, vzdělávání a zejména co největší nezávislost. Komplexní rehabilitace obsahuje:
- rehabilitaci léčebnou,
- rehabilitaci sociální,
- rehabilitaci pracovní,
- rehabilitaci pedagogickou.
 
Léčebná rehabilitace je soubor opatření diagnostických, terapeutických, pedagogicko-výchovných, sociálních a technických, který směřuje k:
- obnovení poškozených a ztracených funkcí,
- zlepšení poškozených funkcí,
- udržení funkce či zpomalení progrese,
- náhradě ztracených a poškozených funkcí.
 
Cílem léčebné rehabilitace je uzdravení úplné, nebo částečné a dosažení maximální soběstačnosti, další rozvoj osobnosti a dosáhnout maximální možnou míru kvality života.
 
Zahrnuje dvě oblasti terapeutických postupů: fyzioterapii a ergoterapii.
Fyzioterapie obsahuje pohybovou léčbu a léčbu fyzikálními prostředky. Obsahem je LTV (léčebná tělesná výchova), hry a léčebné sporty, speciální metodiky na podkladě senzomotorické stimulace, reflexních a facilitačních mechanizmů. Součástí je fyzikální terapie – elektroléčba, vodoléčba, masáže, mechanoterapie, léčba světlem a teplem. Funkční stav klientů a účinnost metod se ověřují a hodnotí různými vyšetřovacími metodami a testy.
Ergoterapie je pohybová a psychologická léčba prostřednictvím cvičení, edukace a vybraných terapeutických činností. Navazuje na fyzioterapii. Obnovené a zlepšené funkce učí využívat v každodenním životě. Zahrnuje testování a hodnocení mentálních a fyzických schopností včetně soběstačnosti. Řeší vybavení pacienta kompenzačními pomůckami, úpravu prostředí a předmětů denní potřeby, aby bylo dosaženo maximální soběstačnosti a nezávislosti.
 
Defekt neboli vada neboli porucha (impairment) je každá ztráta, poškození nebo abnormalita anatomické struktury nebo funkce.
 
Postižení, oslabení (disability) je porušení, omezení, zhoršení možnosti vykonávat určitou činnost způsobem či v rozsahu považovaném pro člověka za normální.
 
Sociální důsledky, které vyplývají z vady či postižení či oslabení se nazývají handicap (společenské znevýhodnění). Handicap v zaměstnání, ve fyzické činnosti, v sociální integraci, v ekonomické soběstačnosti, v pohyblivosti.
 
Základním krokem směřujícím ke vzniku klasifikace funkčních schopností bylo vytvoření řetězce: disease (nemoc) – impairmant (porucha) – disability (neschopnost) – handicap (nevýhoda). Handicap – společenské znevýhodnění je v mezinárodní klasifikaci nahrazen pojmem participation (participace) – podílení se.
 
 
Předchozí
Následující
Operace
Prohlédnout vše